Toyota C-HR 2.0 Hybrid 200: Auto dobré, chvilkami trošku otravné

Předchozí Toyota C-HR byla opravdu výrazná. A nová generace není o nic nenápadnější. Plus přidává skvělý hybridní pohon, ale i pár negativních vlastností, z části vynucených současnou legislativou. 

Hodnotit design se nebudu opovažovat. Co se líbí jednomu, to další nesnáší. To samé platí i o barvě testovaného vozu, která jen doplňuje výrazný vzhled. Je to tak, že čím extravagantnější vzhled, tím více emocí bude vzbuzovat. A to je jedině dobře! Nechceme přece jezdit v nudných krabicích v odstínech „německé šedi“. Takže zde bod pro Toyotu, C-HR je originální a výrazné auto. 

Už jen přední světla, která mají obří denní svícení a blinkry. Pak kliky, které se vysouvají. A v zadní části zase obří zadní světla a nápis Toyota C-HR, který je součástí světel uprostřed a dokonce i svítí! V záplavě moderních a originálních věcí trošku zamrzí využití žárovek pro osvětlení značek. Detailně jsem to tedy nezkoumal, jestli se však jedná o diody, tak svítí žlutě. 

Interiér je už takový usedlejší. Jasně, když máte extra výrazný exteriér, tak vás interiér nepřekvapí, pokud se nebude řídit jednorožčím rohem a sedět na koňském sedle. Displeje i systémy známe například i z Lexusu, vše funguje hezky rychle a po nějaké době i přehledně. 

Co se týká prostoru, tak zde pro mě nastalo trošku zklamání. Vpředu vše v pořádku, místa dost, sedačky mají boční vedení, jsou pevné. Takže tady fajn. Ale za řidičem vysokým 184 centimetrů už to taková paráda nebyla. Pro nohy místo nezbývá, na hlavu také ne, navíc tam člověk sedí jak v temné kobce, jelikož má vedle sebe velký kus plastu a malé zatmavené okno. Vzadu tedy spíše pro děti. Ani kufr to nezachrání, jeho 364 litrů díru do světa neudělá. S prémiovým audiosystémem JBL je to pak už jen 350 litrů. 

Nepřekvapivě skvělý je pak pohon. Když se řekne hybrid, člověku se vybaví Toyota. To jde zkrátka dohromady a zde se to zase potvrzuje. Pod kapotou je dvoulitr, který spolu s elektromotorem dosahuje 198 koní, zrychlení na stovku 8,1 sekundy a maximálky 180 km/h. Hlavní ale je, jak se chová. A chová se výborně. Reakce na plynový pedál jsou i na nesportovní režim rychlé, brzdy mají chod bez změn mezi rekuperací a ocelovými kotouči. Hlučnost v otáčkách je pravda trochu vyšší, to je však daň za převodovku e-CVT, tam to zkrátka jinak nejde. 

Důležitá je spotřeba. Proto také hybrid, že? Udávaná je u silnějšího hybridu 4,6 až 5 litrů na sto. U slabšího, který má pod kapotou jednaosmičku a výkon 140 koní, je stejná. A má praktická zkušenost potvrzuje to, že údaje v ceníku jsou možná i nadsazené. Jezdil jsem pod pět litrů a to jsem se nijak nesnažil. Zkrátka povedený hybrid. K dispozici je pak i pohon všech kol a plug-in hybrid, pokud pro něj máte využití. Klasický hybrid má to kouzlo, že po vás nic nechce, prostě natankujete benzín a to je vše, pak už máte jen skvělou spotřebu. 

Pak je tu ta mírně otravná část, za kterou z části mohou nařízení, z části ale sama automobilka. Že se upozornění na překročení rychlosti musí při každém startu aktivovat je jedna věc, kam ale výrobce schová vypnutí této funkce, to už je na jeho přístupu k zákazníkům. Jistě, můžete namítnout, že je to pro naši bezpečnost. Je pro naše dobro, aby na nás auto při překročení rychlosti pípalo, nemáme ji přece překračovat. A ano, jistě. Jenže i kdyby člověk rychlost všude přesně dodržoval, tak stále občas narazí na nedokonalost systému. Třeba mně se stalo, že v obci byla značka omezující rychlost na 30 km/h s dodatkovou tabulkou, že to platí dalších 300 metrů. Tu si však systém nepřečetl a tak na mě auto pípalo i když tam už třicítka dávno nebyla. 

Vypnutí se provádí celkem krkolomně v nastavení na displeji budíků, kde musíte najít čtení dopravních značek, to však nechcete vypnout, vy chcete vypnout jen to upozornění. Takže musíte dlouze podržet tlačítko, pak vyskočí další nabídka, z ní se doklikáte na to, že vypnete upozornění. Rovnou pak můžete vypnout zase jinde i upozornění na opuštění jízdního pruhu. A tohle musíte dělat po každém startu, pokud to chcete mít vypnuté. Samozřejmě u stojícího vozidla. 

Do toho vám po startu na obrazovce vyskočí hláška, kde je třeba zaškrtnout dva boxy a pak to schválit. Taky jen při stojícím vozidle a pokaždé, nejde dát, že si to má auto zapamatovat a neptat se. To, že se při každém startu musí znovu a znovu zapínat autohold je již jen taková třešnička na dortu. 

Já osobně jsem měl z tohoto auta pocit, že mě nemá rádo. Že dělá, co může, aby mi požitek z jízdy znepříjemnilo. A možná je to obecný cíl – proč si ježdění užívat, to je určitě nebezpečné, máte se jen přepravovat z bodu A do bodu B. 

Abych neskončil negativně, tak Toyota C-HR je opravdu zajímavé auto se skvělým pohonem, podvozkem a řízením. Při využití akční nabídky je i cena výrazně nižší. Také to však lze brát tak, že je to celkem malé auto v základu za 860 tisíc (685 tisíc při současné akční nabídce). A to se pak musí opravdu hodně snažit, aby něčím zaujalo. Vzhledem a pohonem se o to rozhodně snaží. Bude to stačit?