Test Volvo XC90 B6 AWD 2020: Velké SUV s pohodovou duší

Volvo XC90 nabízí prostor, pohodlí a typicky švédskou pohodu na palubě. Nově také silný mild-hybrid, jak s ním funguje?

Ačkoli je pro mě to nejvíce typické Volvo velký kombík, musím uznat, že XC90 působí jako takové to moderní typické Volvo. Je to krásné a velké auto, které nabídne luxus a absolutní pohodu na palubě. Což je přesně to, co člověk od Volva očekává. 

Velikost auta mi přijde celkem dobře maskovaná. Ale nenechte se zmást, je to opravdu hodně veliké auto. Což poznáte nejen při parkování a vyhýbání se na úzkých okreskách, ale i na prostoru uvnitř. Toho je totiž královské množství. 

Schválně jsem zkusil můj již téměř klasický test, tedy že jsem sklopil zadní opěradlo, mimochodem do roviny, a lehl si za sedačku řidiče nastavenou na moji výšku, tedy 184 centimetrů. A byl jsem zvědavý, jestli se vejdu. A vešel jsem se naprosto s přehledem, ještě minimálně 10 centimetrů zbývalo. Pokud tedy zvolíte sedmimístnou verzi, protože ta možnost tu je, cestující ve třetí řadě budou mít dost místa. Ale to nemohu posoudit, já měl pětimístnou verzi s obřím kufrem. 

Na zadních sedačkách už na mě dýchl sever. Ale ne chladně a nevlídně, ale uklidňujícím a pohodovým stylem. Sedačky potažené světlou kůží, k tomu dekory ze světlého dřeva. Přesně takhle si představuju interiér Volva. Samozřejmě můžete mít i jiné varianty, ale pro mě je tohle ten ideál. Prosklená střecha už tak světlému interiéru dodá ještě další dávku pozitivního naladění a člověk se tu cítí jako doma. A samozřejmě pohodlně. 

Co se týká prostoru, o tom není potřeba ani mluvit, když jsem si sedl sám za sebe, měl jsem ve všech směrech plno místa. Vzadu to úplně svádí k nastavení opěradla do odpočinkové polohy a relaxu. A proč by ne, vždyť tohle je XC90, tedy to nejvíce majestátní Volvo. Pokud si ho pořídí někdo k účelu, aby se nechal vozit vzadu, naprosto ho chápu a závidím mu. 

Z pohledu řidiče to ale také stojí za to. Vpředu je dřeva ještě více a sedačky jsou ještě komfortnější. Mohl jsem je nastavit ve všech myslitelných směrech a masáž byla jedna z nejlepších, jakou jsem v autě zatím zažil. Překvapil mě výhled – ten je totiž opravdu super. Člověk už u moderních aut není moc zvyklý, že vidí dobře ven, ale z XC90 je výhled ukázkový. Svůj podíl na tom mají i zrcátka umístěná na dveřích a ohromné sklo na pátých dveřích. Navíc, aby výhled už nic nerušilo, můžete z místa řidiče sklopit zadní hlavové opěrky. Paráda. 

Kdo někdy seděl v moderním Volvu, bude zde jako doma. Vše je při starém. A to je dobře. Dokonale přehledné budíky, které sice nejsou analogové, ale i ty digitální se jako analogové tváří. S tím bonusem, že si na nich můžete nechat zobrazit například mapu. Vertikální středový displej má skvělé rozlišení a ano, i zde se většina věcí ovládá přes něj. Já osobně s tím nemám problém, třeba klimatizaci nastavím jen jednou a pak s ní už nic nedělám. Ale třeba deaktivace odvětrávání sedadla, které je mimochodem skvělé, už je to složitější, protože musíte na displeji kliknout na malou ikonku sedačky a pak třikrát na další ikonku, aby se odvětrávání, případně vyhřívání, deaktivovalo.

V absolutně čistém a přehledném stylu se nese i head-up displej promítaný přímo na čelní sklo. Na tom vás nic neruší, většinu času na něm vidíte jen rychlost a aktuální rychlostní limit. A to je vše. Pokud zapnete navigaci, vidíte i její pokyny. Trochu škoda je, že ačkoli Android Auto v XC90 funguje skvěle, nezobrazuje na head-up displeji navigační hlášení.

Start motoru probíhá pro majitele vozů značek Saab a Volvo klasicky mezi sedačkami. Já měl k dispozici mild-hybridní motorizaci B6, ta nabídne 300+14 koní. Proč to plus? Protože to jsou elektrické koně. Točivého momentu nabídne 420+40 Nm. A musím uznat, že to vše dohromady funguje úplně skvěle. Výhoda mild-hybridu je ta, že po vás nic nevyžaduje. Vy jen tankujete benzín a využíváte výhody. Kterými by měla být nižší spotřeba a lepší jízdní vlastnosti. Oboje mohu potvrdit. 

Začnu asi spotřebou. Ale trochu oklikou. Volvo XC90 B6 AWD měří na délku 4953 mm, na šířku se zrcátky 2140 mm a světlá výška je 223 mm. Váží 2103 kg a má pohon všech kol. Jakou spotřebu od takového auta, s výkonem přes 300 koní, očekáváte? Okolo deseti litrů? Já bych takovou očekával a byl za ní vlastně i rád, reálnější by mi přišla kolem 12 litrů. Já měl průměr 8,7 l/100 km, což mi přišlo jako naprosto výborná hodnota. 

Akcelerace je naprosto pohotová a úžasně svižná. Volva mají takovou vlastnost, kdy mám tendenci při zrychlení z nuly na sto říct, že bylo celkem dobré. A pak, když stříhám video a měřím čas, zjistím, že ta hodnota je úplně super. Ale v tu chvíli mi přišla jako “celkem dobrá”. Proč? Protože vám to v tu chvíli nepřijde. Maskování rychlosti je zde perfektní. Na tom má svůj podíl jak pohodlí, tak třeba dvojitá skla, díky kterým je v interiéru ticho i při dálničních rychlostech. 

Zrychlení pomáhá právě elektromotor, který překlene nástup přeplňování turbodmychadlem. 

Občas se mi tedy stalo, že jsem jel trochu rychleji. Ale ne snad, že bych závodil a sportoval. K tomu vás auto vůbec neláká. To vás neustále uklidňuje tím, jak luxusně a bezpečně na vás působí. To, že jedete rychleji, není tedy výsledek snahy o sportovnost, ale toho, že je to tak pohodové. 

Nejsem si jistý, jestli je to tak, že si určitá skupina pohodových řidičů kupuje Volva, nebo se z nich pohodoví řidiči stávají až v době, kdy si Volvo pořídí. Trochu mi to připomíná to se slepicí a vejcem. Výsledek je ale stejný – Volvo si pořídí někdo, kdo se nechce jen přepravovat z bodu A do bodu B. Pořídí si ho člověk, který si chce cestu i užít a v maximálním komfortu a bezpečí dojet do cíle. 

O bezpečnosti nemá smysl asi ani moc psát, ta je tu samozřejmě prvotřídní, jak je pro Volvo dobrým zvykem. Jako u každého Volva, tak i zde jsem byl nadšený z Pilot Assist, což je systém, který udržuje auto uprostřed jízdního pruhu a funguje úplně skvěle. A to není samozřejmost, hodně automobilek se o takové systémy snaží a výsledek je kličkování od čáry k čáře. Tady vše funguje naprosto plynule a přesně. Adaptivní tempomat reaguje rychle, auto samo zpomaluje do zatáček, takže vše jde pohodovému cestování naproti. 

Možná jste slyšeli o tom, že nově bude maximální rychlost omezena na 180 km/h. Já měl k dispozici modelový rok MY20, kde to tak ještě nebylo, ale od nového, tedy MY21 to tak už je. Pokud by vás zajímal můj názor, tak musím zavzpomínat hluboko v paměti, kdy jsem naposledy jel více, než 180 km/h. Vzpomenu si a bylo to ve sportovním autě. U Volva mi tedy takové omezení nevadí, jen mi přijde trochu líto, že motor má na víc a najednou bude vlastně násilně omezen v rozletu. Ale pro mě osobně to problém není, já si rád nastavím tempomat na 140 km/h a budu si užívat pohodu na palubě. 

Někdo se může bát elektrifikace, byť v tomto případě opravdu jen částečné. Řešení v podobě mild-hybridu ale nemá negativní vliv na hmotnost, životnost (baterie jsou dimenzovány na životnost vozu), ani bezpečnost, protože systém pracuje s 48V, což je bezpečné napětí a umístění baterií je v bezpeční pod dnem zavazadelníku. Elektřina v tomto případě tedy přináší jen výhody. A pokud by vás lákala větší elektrifikace, tak XC90 můžete mít i jako plug-in hybrid. Pak máte k dispozici rovnou 390 koní!

Nebyl bych to já, abych nenapsal něco ke světlům a k audiu. Oboje si zaslouží pochvalu, ale přiznávám, že jsem nečekal ani nic jiného. Zatím každé Volvo, které jsem měl, výborně svítilo a skvěle hrálo. A tady tomu nebylo jinak. Adaptivní funkce světel funguje rychle a přesně. Co se mi líbí, tak při rozsvícení dálkových světel se světla nastaví výše. Což je elegantní řešení, jak s takto vysokým autem ve městě neoslňovat, ale co nejlépe vidět, pokud potřebujete dálková světla a nikdo okolo není. 

Na začátku testovacího týdne jsem se trochu bál, že si XC90 budu užívat jen kvůli tomu krásnému interiéru. A nebylo to tak. Užíval jsem si i ten krásný interiér. Ale také ticho, pohodlí, rychlost a spotřebu. Mít dva miliony a hledat rodinné auto, má volba je asi jasná. Volvo má totiž pohodovou duši, kterou přenese i na vás, ať chcete, nebo ne.