Test Volkswagen T-ROC Cabriolet 1.5 TSI 2020: SUV kabriolet? Proč by ne!

Volkswagen T-ROC Cabriolet byl pro mě velkým překvapením. Už jen v dnešní době přijít s kabrioletem chce odvahu. A co teprve s SUV kabrioletem?

Dovolím si použít poupravený citát z jednoho filmu – jakkoliv pitomý se nám může zdát nápad udělat SUV kabriolet, ono to vlastně funguje výborně. Takže proč by ne.

Většina z nás má kabriolet spojený s menším sporťákem, se kterým se dá užívat zábava na okreskách s větrem ve vlasech. A pak je tu T-ROC Cabriolet. Auto, které pro mě osobně bylo velkým překvapením. Že vůbec někdo v dnešní době přijde s autem, které vlastně nedává moc smysl, což je obecně případ kabrioletů, je zajímavé. Ale že to navíc nebude žádný s dosavadních „cabrio friendly“ modelů, tedy ani Golf, ani Beetle, ale SUV T-ROC, to jsem vážně nečekal. 

A dává to smysl? No vlastně proč ne. Pokud člověk bere za rozumný krok vytvořit auto, které nemá konkurenci, pak je to naprosto rozumný krok. Ale nejen z toho důvodu. On T-ROC bez střechy není ani nějak přehnaně drahý – začíná na 748 900 Kč. A to je slušně vybavený, naprosto originální, čtyřmístný a s plátěnou střechou. Setkal jsem se i s odhadem, že musí stát minimálně milion. A vidíte, stojí o čtvrtinu méně. Tedy samozřejmě podle výbavy. 

Jak se s ním jezdí? Musím přiznat, že kabriolety mám rád, ale sám žádný nemám. Pokud se však k nějakému dostanu, dodržuji pravidlo, že pokud to jen trochu jde, jezdím bez střechy. Takže pokud opravdu hodně neprší, jde to vždy. T-ROC sice nenabídne teplý vzduch proudící na krk, což je úžasná věc, zato ale nabídne výkonné topení, které fouká přímo na vás. To ve spojení s výbornou aerodynamikou zajistí, že i když jsem jezdil při teplotách kolem sedmi stupňů, bylo mi příjemně jen v lehké bundě. 

Další pozitivní efekt promyšlené aerodynamiky je to, že když jsem jel bez střechy a protivětrné clony, která ve výsledku nemá zas tak moc velký efekt, na dálnici 140 km/h, tak to pořád bylo naprosto snesitelné. O tom se můžete sami přesvědčit ve videu. Pro sedící vzadu už by to asi taková pohoda nebyla, ale to nemohu posoudit. 

Sedět v kabrioletu vysoko je zajímavé. A příjemné. Protože máte nezvyklý přehled o dění okolo. Pro mě nikdy nejsou kabriolety o rychlé jízdě, ale o pohodové jízdě. Takže sedět vysoko, koukat do krajiny, nebát se vjet na polní cestu a díky adaptivnímu podvozku plout po našich silnicích jako v bavlnce, to bylo přesně podle mého gusta. 

Sportovní ambice nemá jak samotná stavba auta, tak motorizace. Ta je totiž jen jedna, konkrétně 1.5 TSI o výkonu 150 koní. Pamatuji si, že dříve byla v nabídce i 1.0 TSI, naopak 2.0 TSI nikdy a to je možná trochu škoda, klasický T-ROC takovou motorizaci mít může. 

To však vůbec neznamená, že by se nedalo jet rychle. Dá a není to vůbec špatný zážitek. Jen bych to holt nenazval sportovní jízdou. Já měl po naprostou většinu času podvozek v komfortním nastavení a to mi přišlo naprosto odpovídající. 

Dobrý pocit jsem měl ze sedaček. Nejen kvůli jejich tvaru a pohodlí, ale i kvůli jejich materiálu. Byly totiž ze snadno omyvatelného materiálu. A to je zrovna v tomto případě velice praktické. Může se stát, že vás po cestě zastihne déšť, nebo ohodí kolemjedoucí náklaďák. Vy však jen jednoduše sedačky setřete a je to vyřešené. 

Pokud však nastane situace, že natáhnete střechu, stále máte zajímavé auto. Já jsem osobně moc rád za to, že Volkswagen využil plátěnou střechu. Ta dodává pořádnou dávku originality i když je natažená. Ať už je nahoře, nebo dole, lidé na vás dost koukají. Protože T-ROC bez střechy není úplně častý jev na našich silnicích. S nataženou střechou získáte vyšší teplotní komfort a větší ticho a soukromí. Překvapivě nepřijdete o místo nad hlavou na zadních sedačkách, čehož jsem se bál. Ale i já se svými 184 centimetry jsem si pohodlně sedl a stále jsem měl nad hlavou místo. Ne tolik, jako když tam střecha nebyla, ale dostatek. 

Audiosystém Beats hraje výborně. Jistě, na dálnici ve 130 km/h se staženou střechou si ho úplně nevychutnáte, ale stále je dobře slyšet. Trochu mě mrzí absence reproduktorů v hlavové opěrce. Ne snad kvůli reprodukci hudby, ale kvůli telefonování – nevím, jak vy, ale já nemám rád, když s někým telefonuji a ve městě to slyší i všichni okolo. To právě elegantně řeší reproduktory u uší. Ale nedá se holt nic dělat. 

Světla svítí parádně. Jsou vlastně hloupá, nenatáčejí se, nevyhábají se. Ale to hlavní, tedy svícení, zvládají skvěle. Hlavně tedy dálková světla. 

Co říci závěrem? Vážím si toho, že měl Volkswagen odvahu s takovým autem přijít. Nebude to trhák a nebudou jím zaplavené ulice. Ale je to dobré auto. SUV jako kabriolet dává smysl a já se rozhodně nebudu smát nikomu, kdo si ho pořídí. Vlastně asi budu i trochu závidět. Protože je to vážně pohodové ježdění se sluncem nad hlavou a v duši.