Test Toyota C-HR 2.0 Hybrid 2020: Změna hlavně pod kapotou

Toyota C-HR přišla s modernizací. Ta přinesla nejen pár optických změn, ale hlavně nový a silnější hybridní motor s výkonem 184 koní.

Toyotu C-HR není třeba představovat. Myslím, že naprosto každý ví, jak vypadá. Nově však prodělala facelift, který… toho vlastně moc nezměnil. Ale bylo to vůbec nezbytné? Pár novinek přinesl a podle mě jsou naprosto výborné, ale celkově vzato je to stále to samé auto. Kdo miloval nadčasový a možná i trochu nadpozemský vzhled Toyoty C-HR dříve, bude ho milovat stále. A kdo ho nenáviděl… ten už si možná časem zvykl. 

Na zkoušeném autě se mi moc líbila barva. Ta se jmenuje Oranžová – lávová a podle mě vypadá skvěle. Sluší ji to na sluníčku, ale i ve stínu a v noci. Jsem moc rád, že Toyota nešla cestou usedlých barev, jak se to občas stává. Jistě, můžete mít oblíbenou bílou, stříbrnou a černou, ale také krásně červenou, elegantně modrou a právě tuto oranžovou. 

Překvapilo mě, jak C-HR vypadá stále dobře. Přiznávám, že patřím do skupiny příznivců tohoto auta. Líbila se mi první generace, kterou jsem měl jak s benzínovou jednadvojkou, tak hybridní jednaosmičkou, můžete si tedy prokliknout na předchozí články. A ačkoli je to již několik let, tak se mi toto auto stále neokoukalo. Co ale tedy novinka přináší?

Na první pohled je viditelných pár změn. Například mlhovky na jiném místě (toho bych si sám asi ani nevšiml), opravdu veliké přední blinkry, které sice přišly o svou dynamickou funkci, ale zase jsou přes celé světlo a měří určitě přes půl metru. Zadní blinkry ale zase dynamickou funkci získaly a i u nich došlo ke zvětšení. Jen škoda, že se modernizace nedotkla i osvětlení značky, které je stále žárovkové. Stejně jako blinkr v zrcátku. 

Uvnitř přišel infotainment o dotykové plošky místo tlačítek a získal… tlačítka! To je rozhodně lepší, pohodlnější a i bezpečnější řešení. Digitální hodiny, tak typické pro japonská auta, už v interiéru budete hledat marně. Na druhou stranu zde ale zase najdete systém e-call. Pro mě skvělá modernizace přišla v podobě podpory Android Auto. Vlastně ani nevím, jak funguje vestavěná navigace, jelikož jsem ji za celou dobu nepotřeboval. Navigoval jsem se pomocí Waze z telefonu a byl jsem naprosto spokojený. 

Zatím se jedná o samé drobné a vlastně kosmetické změny. Ta velká se odehrála pod kapotou. Čistě benzínový motor, který byl mimochodem skvělý, tam již nenajdete. Ale zase si můžete pořídit silnější hybrid o objemu dvou litrů. A ten jsem měl k dispozici já. Oproti slabší jednaosmičce nabídne o 72 koní víc (184), zrychlení z nuly na sto lepší o téměř 3 sekundy (8,2), spotřebu o něco málo vyšší a kufr o něco menší (358 versus 377 litrů). A stojí o nějakých 70 tisíc více. Získáte tak tedy kůň za tisícovku. Vyplatí se to?

Za mě určitě ano! Ale já jsem člověk, který nejezdí jen po městě a rád se za volantem bavím. Toyota C-HR má opravdu výborný podvozek. A nyní má i výkon, který dokáže jeho kvality využít. Řízení je jisté, celkové nastavení auta je spíše tvrdší, ale tlumiče dokáží dost nerovností odfiltrovat. Pokud však najedete do větší díry, rozhodně si toho všimnete. Ani není potřeba přepínat do sportovního režimu a i tak máte dostatek výkonu kdykoliv k dispozici. To u slabší verze není, tam se sportovní režim, který je mimochodem celkem dost ukrytý v nabídce palubního počítače, občas hodil. 

Na druhou stranu, pokud jezdíte převážně ve městě a na dálnici nechcete ovládnout levý pruh, 122 koní vám bude bohatě stačit. Někdy je ale fajn mít rezervu ve výkonu a pro ty případy je tu dvoulitr. Jelikož má více koní, nabízí se otázka, jak je to se spotřebou. A v tomto ohledu jsem byl celkem překvapen. A rozhodně ne nemile. Pokud jsem jezdil po městě, hodnota byla 3,5 l/100 km, jakmile jsem začal jezdit více mimo město a užívat si výkon, vzrostla na 4,8 l/100 km. Což je mimochodem ještě méně, než uvádí výrobce. 

Pokud jste nečetli předchozí články, tak vám ještě napíšu takové kratší shrnutí C-HR obecně – sportovnější podvozek, příjemné sedačky s krátkými sedáky, výborné i nepříplatkové audio (příplatkové JBL samozřejmě ještě lepší). Na zadních sedačkách člověk měřící 184 centimetrů naráží do stropu a C sloupky jsou tak masivní, že vadí ve výhledu a na sedící vzadu mají strašidelné temno díky malým oknům. 

Pokud bych si kupoval Toyotu C-HR, musel bych přemýšlet, jaké využití pro auto budu mít. Protože tak jako tak nabídne skvělou spotřebu, výborný podvozek, originální vzhled. V případě akčního ceníku bych nejspíš šel do slabší verze, jelikož silnější je jen v nejvyšší výbavě Selection a tak vyjde na 849 900 Kč, zatímco méně výkonná v základní výbavě Comfort může stát 654 900 Kč. V této výbavě dvoulitr mít nemůžete ani ve standardním ceníku, nejlevnějí vás tedy vyjde na 789 900 Kč ve výbavě Style. 

Rozhodně doporučuji si toto auto vyzkoušet. Pamatuji si jako by to bylo včera na své první svezení. A na mé překvapení z toho, jak se s tím autem dobře jezdí. S novým hybridem se s ním jezdí ještě lépe.