Test Škoda Yeti 1.2 TSI 2015: Pohodlí a prostor v základu (+VIDEO)

Škodu Yeti s motorizací 1.2 TSI v relativně nízké výbavě, ale s převodovkou DSG, jsem si půjčil od AAA Auto. A chtěl jsem zjistit, jaký smysl dává jako ojetina. A co mi bude z výbavy chybět.

Testovací auta nemusí být v nejvyšší výbavě. U nových aut to tak časté není, ale u ojetin klidně. A já byl na Škodu Yeti v nízké výbavě zvědavý. Chtěl jsem zjistit, co vlastně k životu v autě potřebuji a co mi bude chybět.

Tento Yeti měl najeto necelých 45 000 km a byl opravdu v super stavu. Sedačky byly jako nové, to samé se dá říci o volantu. Ten, ačkoli je jen plastový, nepůsobí tak lacině, jak by se mohlo zdát. Není totiž plast jako plast a ten použitý v tomto případě není nepříjemný. Jednalo se tedy vzhledově o téměř nové auto, možná až na pár oděrek z běžného života, kterým se však prostě nevyhnete.

Na první pohled vše vypadá normálně, testované auto mělo i mlhovky. Pozornějšímu pohledu neunikne absence xenonových světel, která v případě Yetiho svítí výborně. Ale ani základní halogeny nejsou krokem do tmy, paraboly jsou opravdu velké a pokud pořídíte nějaké lepší žárovky, v noci uvidíte výborně. Pokud si však budete vybírat Yetiho a jeden bude mít ve výbavě xenony, jděte do něj.

Denní svícení řeší klasické žárovky v hlavních světlech, žádné LED proužky. Možná to není efektní, ale účel to splní. Jen je možná škoda, že ve výbavě chybí automatické zapínání světel. Což ale pro majitele nebude zásadní problém, to spíše jen pro mě, který stále přesedá z auta do auta a všechna tuto funkci mají.

Kola byla malá, o to však pohodlnější. A levnější. Pokud to vezmeme z praktického hlediska, tak na co jsou potřeba co největší disky. Je u nich jen větší riziko poškrábání, jsou dražší, mají dražší obutí a nabízejí méně pohodlí. To testované šestnáctky netrápí. Yeti na nich je nesmírně pohodlný, nezaskočí ho ani různé příčné prahy a jámy na cestách. Tedy do našich podmínek ideální.

Praktičnost nezáleží na výbavě, ta je vždy výborná. Páté dveře jsou opravdu ohromné a pokud vyjedete někam do přírody, můžete pod nimi i posedět na židličce a chránit se před deštěm. Kufr v základním nastavení není největší, je však možné posunout, sklopit, nebo dokonce vyndat zadní sedačky. A to i jednotlivě. Pokud tedy jedete ve třech a převážíte kola, není to žádný problém. Všichni si pohodlně sednou a kola se vejdou dovnitř a nemusí zvyšovat spotřebu na střeše.

Když jsem u toho pohodlného sezení… vzadu se sedí super. Je to díky krabicovému tvaru celého auta, takže nad hlavou je místa opravdu plno. Ale nejen tam, je ho dost i před nohami. Sám za sebe jsem si se svými 184 centrimetry sedl naprosto pohodlně. Příjemný pocit vzadu umocňuje i štědré prosklení. A tak trochu paradoxně i nízká výbava, protože díky ní nemáte zadní okna zatmavená. Což je pro pocit vzdušnosti a prostoru rozhodně plus.

Posezení v přední řadě je také pohodlné, dokonce i s tímto testovaným základním čalouněním. Má hodně hrubou strukturu, která je ale dobře vzdušná a neklouže. Líbila se mi, ale chápu, že někomu přijde moc laciná. Ale jsem u první věci, která mi v této výbavě chyběla – loketní opěrka. Pokud je ve výbavě automat, rád bych si někam odložil ruku, nebo alespoň loket, když budu držet volant oběma rukama. To zde nešlo. A druhé minus na praktičnosti byla absence tempomatu. Jakmile si na něj člověk zvykne, tak ho prostě potřebuje. Nemusí být adaptivní, nemusí brát rychlost ze značek, ale základní by být mohl. Naštěstí se tyto oba nedostatky dají celkem levně dodatečně vyřešit.

Naprosto spokojený jsem ale byl s motorem, podvozkem a převodovkou. Motor má příjemný zvuk, dobrý tah od nízkých otáček a celkem rozumnou spotřebu, která se za dobu testování ustálila na 7,5 litrech na 100 km. Neprospívá ji rychlá jízda, Yeti má prostě velký aerodynamický odpor, pokud se však pohybujete převážně po okreskách, dosáhnete příznivějších hodnot.

Podvozek jsem již zmínil ve spojení s malými koly. Dokáže skvěle tlumit nerovnosti, neodskakuje a člověk má pocit, že má stále velkou rezervu. Není kolébavý, ale tak nějak německy pevný, to je asi nejpřesnější označení.

Převodovka je rychlá a jemná. Jen jsem při zařazení režimu D měl občas problémy, že jsem rovnou zařadil S, které je pod D. S je jako Sport a drží tak vyšší otáčky, což při snaze o příjemnou spotřebu nechcete. Pádla pod volantem nebyla, ale upřímně, tady bych je ani nevyužil.

Překvapila mě manévrovatelnost, kdy se auto otočí opravdu na malém místě a díky tomu se skvěle hodí do města. Ve spojení s výhledem do všech stran je parkování opravdu pohoda, i bez kamer a senzorů všude možně.

Takže jaký je verdikt? Zvenčí vypadá i méně vybavený Yeti úplně normálně. Uvnitř je to již znát, ale pokud si nepotrpíte na detaily, jako chromované kličky otevírání dveří a elektrické stahování oken vzadu, nebude vám prakticky nic chybět. Praktičnost, prostornost a pohodlí totiž dostanete v základu.

Tomáš Devera

Na Roadblogu jsem autorem veškerých textů, fotek i videí, pokud není uvedeno jinak.