Test Renault Megane R.S. 2018: Oranžová střela! (+VIDEO)

Renault Megane R.S. je auto, které si můžete nakonfigurovat téměř jako závoďák, nebo jako běžně použitelné pohodlné auto. Pohodlné a nesmírně rychlé. A zábavné. Co víc si přát?

Titulek je možná trochu zavádějící, tahle střela nemusí být jen oranžová. Může být i žlutá. A pak v ještě dalších klasických barvách, ale to prostě není ono. Osobně bych klidně zvolil základní výbavu, která toho stejně obsahuje plno, a připlatil jen za speciální R.S. lak. To může být buď oranžový, který jsem měl na testovaném autě, nebo žlutý. Nejsou to žádné základní barvy, jsou to perleťové barvy, které hrají různými odstíny. A autu dodají ten správný říz! No a navíc jen R.S. je může mít, takže je vlastně musí mít!

Ale pokud budete chtít usedlejší možnost, Renault vám vyjde vstříc. Viděl jsem nový Megane R.S. v černé a bílé. A vypadá výborně v obou variantách. Jen už nekřičí na kilometry daleko „Já jsem tu králem“. A to možná někdo ocení.

Pojďme k autu – nejnovější generace Megane R.S. přišla o čárku ve slově Megane. A o dvě deci objemu motoru, nově má 1,8 litru. Využívá opravdu velké množství hliníku, takže je tak lehký, jak jen může být. K výkonu 280 koní mu pomáhá twin-scroll turbo, které je konstrukčně celkem náročné, odvděčí se ale celkem výrazně – máte k dispozici téměř nekončící tah.

To byla věc, která mě na autě překvapila asi nejvíce – u turbomotoru jsem čekal klasický průběh stylem nic–vše–nic. Tady je to spíše akorát–vše–vše. Opravdu vás nutí motor vytáčet, protože k tomu dodává naléhavý zvuk, o který nechcete přijít a chcete ho ještě více podpořit šlápnutím na plyn.

Převody jsou poskládané úplně ideálně, na dvojku se rozjedete nad stovku. Na veškeré české silniční limity vám stačí první tři převodové stupně. Ale pokud vyrazíte na dálnici s rodinou, protože Megane R.S. je stále Megane, takže se dozadu vejdou i dospělí a do kufru také něco dáte, nastavíte komfortní režim, zařadíte šestku a máte tiché, pohodlné a stále hrozně rychlé auto.

V mém případě se jednalo o nižší výbavu, což znamená, že jsem měl k dispozici manuální ruční brzdu, ale hlavně manuální převodovku! To je celkem unikát a plno hardcore řadičů by z toho bylo nadšených. Já nejsem nijak vyhraněný a pokud je automat dobrý, vůbec mi ani ve sportovním autě nevadí. A to je případ Megane R.S.. Manuál je skvělý, na francouzské poměry krásně přesný. Ale já jsem stále spíše amatér a dávat rychle meziplyny před zatáčkou prostě pořád neumím. Mrzí mě to, ale neumím.

No a v Megane R.S. můžete mít i skvělý automat, který jsem vyzkoušel při představení auta na okruhu. Nemusíte řešit meziplyny, umí navíc super funkci, kdy podržíte minusové pádlo a on podřadí o několik stupňů, aby auto ze zatáčky doslova vystřelilo. K tomu práská do výfuku při přeřazení, což manuál nedělá. Pádla jsou obrovská a reakce bleskové. Přijde mi tedy super, že si člověk může vybrat manuál či automat a ani jedna možnost není špatná. Naopak, obě jsou výborné!

Jízdně je Megane R.S. neuvěřitelné agilní a stabilní. Za oboje vděčí jak opravdu dobře naladěnému podvozku, tak technologiím. Tlumiče využívají systém hydraulických dorazů, což je zjednodušeně tlumič v tlumiči. Ještě více zjednodušeně řečeno – auto prostě neodskakuje, když v zatáčce najedete na nerovnost.

A druhá věc je systém 4CONTROL, který natáčí zadní kola. Ten funguje tak, že do 60 km/h zadní kola natáčí proti směru předních pro lepší manévrovatelnost, ve vyšších rychlostech zase ve stejném směru, pro větší stabilitu. Pokud ale zvolíte režim Race, limit se zvýší na 100 km/h. A to je věc, kterou opravdu poznáte! Stačí jen trochu natočit volantem a auto se naprosto poslušně stáčí kam chcete. Nemusíte přehmatávat a jste tak mnohem rychlejší. Alespoň tedy já ano.

Když jsem u režimu Race – jízdní režimy si můžete zvolit z klasické nabídky od komfortních, po zmíněný Race s vypnutou stabilizací. Máte možnost si i nakonfigurovat svůj, což jsem využil, neboť nejsem takový střelec, abych vypínal stabilizaci. Zvláště u tak krásného a půjčeného auta. Tak jsem si nastavil vše jako u režimu Race a k tomu sportovní stabilizaci. A je to! Jen škoda, že do tohoto režimu se nedá dostat rychle tlačítkem, musíte mačkat virtuální přepínač na displeji.

A když je řeč o displeji – ve výbavě jsem měl menší displej, který ale nevypadá vůbec špatně. Vlastně by mi úplně stačil. Audio bylo příplatkové Bose a odvádělo skvělou práci. Výfuk ale odváděl lepší, tak mé výběrové řízení na dodavatele audia vyhrál on.

Pojďme na světla! To je totiž v případě Megane R.S. skvělá kapitola! Určitě jste si všimli tří samostatných světel dole v nárazníku. Ty v noci dodávají Megane R.S. snadno rozlišitelný světelný podpis. Ale to není vše, co umí. Také svítí jako parkovací světla, přisvěcování do zatáček, mlhová světla a hlavně přídavná dálková světla. Tady doporučuji video, kde jsem světla zkoušel. Laser je možná nadčasová technologie, více světel je ale více světel a takhle svítí opravdu málokteré auto. A to je super, protože když máte rychlé auto, chcete i hodně vidět. I v noci.

Na začátku jsem psal o konfiguraci na závoďák, trochu to rozvedu – já měl klasickou výbavu, dalo by se říci, že nižší. Sedačky byly pohodlné, využití alcantary bylo super, člověk vůbec neklouže. Výkon skvělý a vše mohlo být jak nesmírně rychlé, tak zároveň pohodlné. Pokud ale chcete ještě trochu přidat, máte možnost zvolit verzi Cup. Ta má pevnější podvozek, samosvorný diferenciál na přední nápravě a můžete si i přikoupit skořepinová sedadla a bimetalové brzdy. To znamená, že jsou lehčí – o 1,8 kila na kole. Říkáte si, že to není ve váze auta moc? Tohle je ale ušetřená hmotnost na každém kole a to je opravdu hodně. A pak získáváte téměř závodní auto. Snad se mi někdy podaří vyzkoušet i verzi Cup. Zatím ale zastávám názor, že ta klasická je více univerzální a to se může hodit.

Co se týká mě, Renault Megane R.S. dostává palec nahoru. Za vzhled, za pohodlí, za rychlost. A za světla. Vlastně je těžké najít něco negativního. Snad jen chod řadicí páky by mohl být kratší a přesnější. A to je asi vše. Jo a spotřeba? Za dobu testu 9,2 litru na 100 km. Žádná hrůza.

Tomáš Devera

Na Roadblogu jsem autorem veškerých textů, fotek i videí, pokud není uvedeno jinak.