Test Renault Koleos Energy dCi 175 2018: Pořádný kus auta! (+VIDEO)

Auto se nemůže jmenovat Koleos, pokud není kolosálně velké. A to Renault Koleos je. Naštěstí si jen na nic nehraje a je velký i uvnitř. Velký a pohodlný.

Že je Koleos blízkým příbuzným Nissanu X-Trail není tak jasné, jak by se mohlo zdát. Plno lidí stále neví, jaké jsou vztahy mezi značkami a vzhledem si tato dvě auta opravdu podobná nejsou. Technikou však už ano. Ale zrovna v tomto případě mi sdílení mezi automobilkami nepřijde vůbec špatné. Proč znovu vymýšlet již vymyšlené.

Renault Koleosu dodal svůj nezaměnitelný styl. Přední světla s obřím denním svícením, zadní LED světla, která jsou téměř spojená. To jsou již klasické prvky nových Renaultů. V kombinaci s barvou, která se sice jmenuje černá, ale je spíše fialová, Koleos vypadá výborně. Mimochodem tuto barvu nemůžete mít v žádné jiné výbavě, než v té nejvyšší Initiale Paris.

K testu mi tedy dorazila ta nejvyšší výbava. A je to na ní znát. Nejen na cenovce, která se blíží milionu, ale i třeba na kvalitě kůže, která je třeba na volantu perfektně jemná a příjemná. Což je důležité, protože na máloco saháte v autě tak často, jako na volant. Připlatit už tak dle mého zbývá jen za tuto skvělou barvu, která sice může být jen k nejvyšší výbavě, to však neznamená, že je v ceně. Stojí dalších 25 tisíc. A za rezervu, která se u auta, které se může podívat do i terénu, prostě hodí.

Koleos jsem podrobil netradičnímu a celkem náročnému testu. Jezdil jsem s ním totiž na festival každý den. To znamenalo vyrazit z Prahy kolem druhé odpoledne, takže v začínající špičce, dorazit po dálnici a okreskách na místo festivalu, zaparkovat, večer se do auta jít převléci a pozdě v noci zase zpátky. Nezdá se to, ale vyzkoušel jsem tam celkem dost věcí.

Třeba spotřebu. Ta mě ze začátku trochu vystrašila, protože jsem se pohyboval kolem 9,5 litrů na 100 km. Bylo to ale ježděním po městě, které Koleosu prostě nesvědčí. A to je na něm i vidět. Zvládá ho, ale neužívá si ho. Jakmile jsem se dostal mimo město, začala průměrná spotřeba klesat k osmi litrům. Vzhledem ke každodenním zácpám a jízdě v koloně z festivalu mi to na takto velké auto nepřišlo jako špatná hodnota.

Pak jsem samozřejmě vyzkoušel samotnou jízdu. Pro pohyb v koloně mi chyběl adaptivní tempomat, ten bych opravdu ocenil. Naštěstí je ve výbavě alespoň automat X-Tronic. Ten je ve výbavě vždy, Koleos bez automatu neexistuje. A bez naftového motoru. Ale k tomu se dostanu až dále.

Ve městě se převodovka chová celkem standardně, dokud po ní však nechcete něco, s čím nepočítá. Například, když příjíždíte z vedlejší na hlavní, brzdíte a někdo vás pustí. Chcete tak tedy co nejrychleji šlápnout na plyn a vystřelit vpřed. Ale tady narazíte na tvrdohlavost převodovky, která počítala s tím, že se nebude zvyšovat rychlost a dá vám to náležitě sežrat a vy si tak musíte počkat, až se umoudří.

Ve všech jiných režimech však funguje bezchybně, upřímně, ze začátku jsem ani nepoznal, že se jedná o CVT. Má totiž předvolených osm virtuálních stupňů, které řadí, pokud více šlápnete na plyn. Jinak se chová jako klasické CVT, využívá tak tedy výhod obou světů. Plynulosti CVT, ale zároveň nekvílí ve vysokých otáčkách, když potřebujete zrychlit.

Hurá na dálnici. Tady jsem ocenil 175 koní, což možná nezní jako závratná hodnota na tak velké auto, ale opravdu si s ním hravě poradí a nedostatkem výkonu trpět nebudete. Překvapilo mě úžasné ticho za jakékoliv rychlosti. Buď je auto opravdu výborně odhlučněné, nebo využívá systém aktivního potlačení hluku, což je věc, o které jsem zaslechl, ale nepodařilo se mi ji potvrdit.

A sjíždí se na okresku. Velikost auta je na ní trochu poznat, pokud se s někým vyhýbáte, chce to trochu opatrnosti a pevné nervy. Ale pokaždé se to povedlo. Na okreskách je Koleos opravdu pohodlný, jen se občas ozve hluk od kol, která jsou možná až zbytečně velká. V nižších výbavách však musí být jízda v Koleosu jako v bavlnce.

Přijíždíme na místo festivalu, asfalt střídá pole, první den dost rozmáčené, a já přepínám na automatický pohon všech kol. Do té doby jsem jezdil s poháněnou jen přední nápravou, u Koleosu si totiž můžete vybrat. Jako bonus je i režim pevného rozdělení výkonu 50:50 mezi nápravy. Na ukazateli pohonu je vidět, že výkonu na zadní kola stejně moc nejde, ale i tak mi to dodává lepší pocit.

Při zaparkování jsem ocenil funkci, kdy se auto samo zamkne, jakmile se od něj vzdálíte. Na festivalu, kde je parkoviště asi dva kilometry od vstupu, je to extra praktické, odpadá tak přemýšlení, jestli jste zamkli auto.

Večer hurá do auta se převléct, to jde na zadních sedačkách úplně bez problému, místa je tam na rozdávání, stejně jako v kufru. Trochu překvapí schovaná tlačítka vyhřívání zadních sedadel, která jsou v loketní opěrce.

Po festivalu zase zpátky do auta a jede se domů. Cesta už není jen rozbahněná, už je i rozježděná. S Koleosem ale žádný problém, projel jako by tam žádné bahno nebylo. Na hlavní silnici a dálnici se ukázala světla v plné parádě. Potkávací svítí u Koleosu skvěle, ale dálková, to je síla! Tak velká, že jsem je musel vypínat, aby mě neoslňovaly reflexní značky. Automatika na přepínání dálkových fungovala bezchybně.

K tomu si pustit skvělé audio do ohluchlých uší a relaxovat v opravdu pohodlných sedačkách. Jen ten výhřev by mohl být trochu silnější.

Takže co jsem tímto testováním zjistil? Že možná nepotřebujete pohon všech kol pořád. Ale občas se dostanete do situace, kdy se vám hodí. Stejně jako větší světlá výška. Z Koleosu můžete jednoduše udělat jen předokolku, když jde však do tuhého, stačí přepnout ovladač. Také jsem zjistil, že je Koleos opravdu velký. Nejen zvenčí, ale i zevnitř, což je super, že si na velké auto jen nehraje. Jízda v něm je pohodlná a absolutně tichá. Jen je otázka, jestli potřebujete nejvyšší výbavu a nestačí ta nižší, která má výbavu i tak naprosto dostatečnou.