Test Mini John Cooper Works Cabrio 2018: 100% stylovka! (+VIDEO)

Že nejvýkonnější Mini John Cooper Works bez střechy moc nedává smysl? Ale dává! Uslyšíte totiž ten skvělý zvuk ještě intenzivněji! A má i plno dalších výhod.

V Anglii mají takové krásné přísloví – i jeden slunečný den v roce je dostatečným důvodem k pořízení kabrioletu. A my tady takových dní máme mnohem více. Proč máme mnohem méně kabrioletů? V Anglii zjistíte, že kabriolet mají snad v každé rodině. Ne nový a ne jako hlavní auto, ale jejich obliba je tam opravdu úžasná. A když jsem u té Anglie, tak se dostávám k testovanému Mini.

Jak určitě víte, model John Cooper Works je to nejsilnější Mini z takové té běžné nabídky. Nabízí 231 koní a když se podíváte na stránky Mini, najít tuto informaci je opravdu obtížné. Jako by nebyla až tak důležitá. A vlastně je to tak. Tohle auto nepotřebuje stovky koní výkonu, ono má být primárně hravé. A to je plnými doušky!

Na začátek přiznám dvě věci – John Cooper Works mi vždy přišel až moc silný a takový Cooper S mi vyhovuje ještě více. A jízda s tímto autem byla má první jízda s kabrioletem. A tak bych také rád pojal článek. Spíše zážitkově o jízdě bez střechy, než technicky o autě. O něm jsem už psal v předchozím článku zde, teď se pustím do popisu jízdy s nebem nad hlavou.

Tedy se sluncem nad hlavou. Tak se totiž i jmenuje položka v menu, která vám ukáže, jak dlouho jste jeli bez střechy. A já tak jezdil téměř pořád.

Prvotní stažení střechy bylo napínavé. Nevěděl jsem co od toho čekat. Bude to nepříjemné? Budu se bát? No a bál jsem se jen trošku. Střecha se stahuje na dvě fáze, první vlastně jen stáhne prostřední část střechy a to můžete udělat v jakékoliv rychlosti. Když tlačítko zmáčknete znovu (mimochodem tlačítko je pro Mini typické jako v letadle na stropě), začne ta pravá show. Stahovat střechu můžete až do 30 km/h a celou dobu musíte držet tlačítko. Od čelního skla se odpojí konstrukce, která se „zláme“ a poskládá do kufru, ve kterém zbyde prostor tak na aktovku. Však se podívejte na video.

A je to. Střecha je pryč. Jediné, co vás kryje, je čelní sklo. Jinak nic, podíval jsem se do stran, výhled je samozřejmě dokonalý, ale vyvstala mi v hlavě otázka, jestli je tohle vůbec legální. Samozřejmě je a člověk si na to hned zvykne. Stačilo vyjet a zjistit, že až do nějaké stovky není potřeba ani vytahovat boční okénka. Ta se mimochodem ovládají všechna jedním bonusovým tlačítkem, aby to bylo rychlejší.

Jakmile jsem si na jízdu s větrem ve vlasech zvykl a vlastně si ji zamiloval, pustil jsem se na delší trasu. Z Prahy do Ostravy se staženou střechou. Do zadní části jsem nainstaloval dodávanou větrnou clonu, která pomáhá ve vyšších rychlostech a jel jsem. Vzal jsem to většinou mimo dálnice vrchem přes Vysoké Mýto. Když už jsem se ale na dálnici ocitl, zjistil jsem, že se dá jet i 140 km/h a pořád relativně v klidu. Jistě, nebudete se spolujezdcem mluvit šeptem a ze skvělé audioaparatury Harman Kardon cítíte jen basy, které třesou sedačkou, ale jde to.

Já však preferoval okresky a jízdu jsem si absolutně užíval. Nepotřebujete jet rychle, vy si cestu užíváte. Kocháte se a nasáváte krajinu. Tím jsem mimochodem zjistil, že není dobré jet v době, kdy se hnojí pole. Trošku to snižuje úroveň zážitku.

A také jsem zjistil, že je jízda s otevřenou střechou zrádná. Když jsem dojel do cíle, první co jsem slyšel bylo „vy už na to slunko nechoďte“. Začal jsem tušit, že má barva nebude úplně bronzová, tak jsem se podíval do zrcadla… ono je to totiž zrádné. Fouká vítr, je vám příjemně. Ale slunce stále pálí. A mě to pak pálilo ještě dlouho. Takže opalovací krém berte jako povinnou výbavu, radím vám dobře.

Další výhoda jízdy bez střechy je, že slyšíte ten skvělý zvuk. Už Cooper S zní skvěle, ale co předvádí silnější brácha, to je symfonie. Probublání při nastartování, které výrazně slyšíte i při natažené střeše, brumlání při nízkých otáčkách, práskání při přeřazení a střílení při ubírání plynu. A jaký že je zvuk při vysokých otáčkách? Nevím.

Tohle Mini jsem si totiž převzal s najetými 7 kilometry. A dle manuálu se zajíždí prvních 2000 km. A to je na týden slušná porce, navíc, když jsem měl dvě novinářská auta. Takže jsem celou dobu jezdi v záběhu. To není moc omezující, maximální rychlost by neměla překročit 160 km/h, což nebyl problém, ale maximální otáčky by neměly jít přes 4500 ot/min. A to už bylo náročnější. Ale dodržel jsem to. A i proto jsem jel mimo dálnici. Zajíždění nového motoru na dálnici není dobrá volba.

Takže ani spotřeba nebude moc vypovídající. Úplně syrový motor, věčně stažená střecha, můj fotojízdní režim. No a i tak byla 7,1 litru na 100 kilometrů. Ano, čtete správně. Relativně těžké auto s úplně syrovým motorem a výkonem přes 230 koní s fantastickým zvukem. A spotřeba lehce přes sedm litrů. Netuším, jak to kdo dokázal, ale trošku jsem žasl.

Nemohu vynechat hodnocení mých klasických prvků – audio Harman Kardon je skvělé, jakmile ale jedete rychle bez střechy, cítíte spíš jen basy v zádech, než samotnou muziku. To je ale logické. A světla – nově mohou být adaptivní, ty jsem já neměl. Ale ty nižší LED, které jsem měl, svítí opravdu fantasticky. Vážně parádně

Trochu nezvyk byla nemožnost nechávat cokoliv v autě, protože jsem s oblibou přijel na benzínku a nechal střechu staženou. Vypadá to lépe a nechával jsem si možnost elegantně naskočit přes dveře. Což jsem tedy nikdy nevyužil. Ale vše musíte brát s sebou, případně zamknout do schránky u spolujezdce. Také parkování bylo trošku o nervy, zvláště, když zaparkujete v zapadlé části Ostravy. S Mini. S plátěnou střechou. A pražskou RZ. Nic se ale nestalo a mé obavy byly zbytečné.

Musím pochválit drobnost, která se může zdát jako zbytečná, ale je to vážně super – když si spárujete telefon s autem a nainstalujete aplikaci, tak máte klasicky přehled o autě, stavu, jízdách… ale můžete i zadávat cíle do navigace. Prostě napíšete cíl jak jste zvyklí na mobilu v mapách a pošlete do auta, které hned začne navigovat. Je to mnohem rychlejší, než zadávání písmenek otočným ovladačem, typickým pro Mini.

Také se mi moc líbily jízdní režimy. Většinou se vám stane, že jich máte v autě pět a používáte jeden, maximálně dva. Tady jsou tři a všechny se dají použít. GREEN šetří palivo, ale auto pořád jede hodně slušně, do města ideální. Na okresky máte SPORT a na vše ostatní ten základní.

Trochu mě zmátla jedna věc a tou bylo zdravení. Jel jsem po Praze a pozdravil mě jiný kabriolet. Řekl jsem si, že to je super, budeme se zdravit. Ale za celou dobu jsem potkal asi tak tři. A pak mě pozdravil motorkář. A to už jsem nevěděl, jestli se mám s motorkáři zdravit, nebo je raději neprovokovat. Počkal jsem jestli pozdraví i nějaký další a nepozdravil. Takže s motorkáři se kabriolety asi nezdraví

Shrnutí? Nové Mini John Cooper Works Cabrio nemá český ceník. Bude stát klasicky kolem milionu. A to je hromada peněz. Je to však stylovka s fantastickým podvozkem, zvukem a kvalitou. Prostě prémiovka každým coulem. Základní výbava úplně stačí, protože to hlavní, motor, podvozek a plátěnou střechu tam najdete. Pokud ale chcete stejnou prémiovost a podobnou zábavu za méně peněz, jděte do Coopera S. Myslím, že bude úplně stačit. Já si ale John Cooper Works opravdu maximálně užil. I přes limit otáček v rámci zajíždění. A navíc jsem ještě teď opálený.