Test Mini Cooper JCW Clubman 2017: Mini plivající oheň
Mini Cooper John Cooper Works Clubman, nebo raději zkráceně, jak budu psát dále, JCW, je koncentrovaná radost. Naučí vás nenávidět spánek, protože během něj nemůžete řídit.
Myslím to upřímně. Ačkoli tahle věta zní hrozně. Ale vážně. S Mini Cooper JCW se přistihnete, jak v sobotu otevíráte oči kolem čtvrté ráno a když zjistíte, že už je venku náznak světla, uvědomíte si, že už spát nepotřebujete, berete klíčky a jedete. Kamkoliv, ale hlavně na okresku. Protože tohle Mini je král okresek. Málokteré auto je tak perfektně odladěné, že v každé zatáčce máte pocit, že sedíte v motokáře.
U Mini Cooper S jsem psal, že má dvě tváře. Hodnou a tu plivající oheň. Mini Cooper JCW má jen jednu. Hádejte jakou. I na komfortní režim a režim D převodovky si občas odplivne do výfuku. Ale když přepnete na sportovní režim a převodovku hodíte lehce vlevo do sportovního módu, tak bude výfuk práskat téměř neustále. Při přeřazení, ale hlavně při ubrání plynu. A není to nějaká hra s reproduktory, věřte mi, že ti venku to slyší hodně zřetelně.
Pokud vás přestane bavit ten perfektní zvuk, což se ale při delší cestě může stát, máte k dispozici, v případě audia Harman Kardon, perfektní náhradu. Opravdu super kvalitní zvuk, ačkoli reproduktory vypadají trochu jako přidělané dodatečně, tak to jim odpustíte, když je poprvé uslyšíte. Pokud by u vás mělo nastat dilema, jestli poslouchat skvělý zvuk motoru, nebo skvělý zvuk reproduktorů, tak vám poradím, jak jsem to vyřešil já: při prohánění po okreskách je audio vypnuté, při dlouhé cestě na dálnici a po městě zapnuté. Tak si užijete oboje. Ale možná dopadnete jako já, že když budete mít před sebou dlouhou cestu po dálnici, tak raději pojedete delší trasu mimo dálnici. A nějak záhadně to nebude trvat ani o moc delší dobu…
Jinak ale testovaná verze byla i praktická, jelikož se jednalo o combi v rámci značky Mini, tedy o Clubman. Mini Cooper JCW můžete mít jako klasické třídveřové Mini, pak pětidveřové, kabriolet, který je o něco těžší a pomalejší, combi Clubman a skoroSUV Countryman, který už toho s prapůvodním Mini má pramálo společného. Clubman není obří kombík. Kufr je vlastně velký jako u normálního auta. Ale na poměry Mini je to obří kufr. Navíc se mi líbilo jeho otevírání, kdy se vrata otevírají do stran, což jde udělat i dálkovým ovladačem.
Celkově tohle Mini na efekt docela hraje. Třeba logem Mini svítícím na zem před dveřmi řidiče. Nebo zvýšením otáček po nastartování a krásným probubláním motoru.
Co se interiréru týče, jedná se o klasické Mini, tedy vše maximálně kvalitní, páčky na stahování oken kovové, nic nevrže, nedrnčí, volant má perfektní průměr a sedačky jsou nastavitelné, ačkoli manuálně, ve všech směrech. Tedy kromě hlavových opěrek, ty si zde nenastavíte, máte holt sportovní sedačky.
Ještě zpět něco málo k motoru. Na něm je kromě prskání, 231 koní a celkového projevu sympatická ještě jedna věc. Je to dvoulitr. To je sympatické hlavně ve spojení s tím, že v předchozí generaci Cooperu JCW (a i Cooperu S) byla jednašestka. Takže žádný downsizing, tady platí upsizing. A že by teď měl o to větší spotřebu? Já za celou dobu jezdil v průměru za deset litrů. A to je hodně slušné na to, co auto předvádělo.
O přenos všech koní na silnici se stará pohon všech kol. To je věc, která mi přijde praktická ve dvou případech – pokud se jedná o auto do terénu (samozřejmě) a pokud se jedná o auto, které dokáže vystřelit ze semaforů. Zde je to tedy ten druhý případ. Není nic horšího (no pár věcí asi ano), než když máte auto s množstvím výkonu a při efektním odjezdu od semaforů vás brzdí protiprokluz. To se vám tady nestane. Tady máte jistotu, že pokud se potřebujete za křižovatkou někam zařadit, nebo připojit z vedlejší do jedoucího pruhu na hlavní, tak prostě šlápnete na plyn a vystřelíte.
Nebudu se moc rozepisovat. Asi jste pochopili, jaký Mini Cooper John Cooper Works je. Je skvělý, silný, rychlý, zábavný. Je to auto, které vás odnaučí spát a vašemu životu dodá novou radost, která neomrzí.