Test Mazda CX-5 2.5 Skyactiv-G194 2018: Parádní kombinace (+VIDEO)

Mazda CX-5 patří podle mě mezi opravdu hezké SUV. Nesnaží se vypadat nadřazeně, naopak, snaží se vypadat sexy. A daří se jí to.

Stříbrná barva pro Mazdu není úplně typická. To ale vůbec neznamená, že by jí neslušela. Jistě, tmavě rudá Soul Red je prostě parádní, černá by vypadala určitě také moc dobře. Stříbrná možná trochu zapadne v “německé šedi” na našich silnicích, to ale možná právě někdo chce. Co se takové barvě musí nechat, to je parádní údržba – auto vypadá čisté i když už je celkem špinavé, když při sušení necháte někde kapku, která zaschne, tak není vidět a i nějaký ten drobný škrábanec se schová.

Navíc jsem se setkal i s názorem, že v této barvě vypadá lépe, než v červené. Musel jsem se nad tím tedy zamyslet, podívat se na ni bez nějakých předsudků proti stříbrné a opravdu, jako celek působila moc hezky.

Mám rád typický LED podpis jak v předních, tak zadních světlech. Jen trošku mrzí absence diodových blinkrů, které v současné době člověk už bere téměř za samozřejmost, zvláště u auta téměř za milion.

Přední maska je klasicky negativně sklopená a vypadá příjemně agresivně a dravě. Ne moc, ale tak akorát. Logo je ploché, protože je vlastně jen natištěné a skrývá přední radar. To mi přijde jako elegantní řešení, rozhodně lepší, než bradavice radaru umístěná v nárazníku.

Zadní světla jsou napříč modelovým spektrem Mazdy podobná a to je na nich sympatické. Jedná se prostě o designový prvek. Někomu připadají možná moc malá na mohutnou záď, zvláště v případě modelu CX-5. Za mě zase nemůžu říci nic negativního, já mám prostě vzhled současných modelů rád.

Prostor uvnitř nikoho nezklame. Kufr je na SUV snad až nezvykle velký, zvláště, když má pod podlahou ještě rezervu. To je u auta, které se alespoň teoreticky může podívat do terénu, vždy super věc. Líbilo se mi řešení roletky v kufru, která je připevněná k pátým dveřím a otevírá se tedy automaticky.

Na zadních sedačkách si sice nedáte nohu přes nohu, ale koleny narážet také nebudete. Když jsem si sedl sám za sebe se svými 184 centimetry, měl jsem před koleny ještě dostatek místa. To samé platilo i pro prostor nad hlavou. Prostřední sedačka se dá samostatně sklopit, pro převoz dlouhých předmětů je to ideální řešení. Co už je méně ideální, je věc, která se skrývá v loketní opěrce. A tedy ovládání výhřevu zadních sedaček a dva USB porty.

Toto řešení se mi nezdá úplně šťastné. Pokud tedy pojedete vzadu ve třech, nebudete si moci vyhřát sedačky a dobít telefony. Asi se počítá s tím, že v takovém obsazení se budete hřát navzájem. Pokud ale budete cestovat maximálně ve čtyřech, ti na zadních místech si užijí naprostý dostatek pohodlí.

Sedačky jsou celkově spíše komfortní, než sportovní. To platí i pro ty přední. Ale nemyslím si, že je to špatná vlastnost. Vlastně možná naopak. Mazda CX-5 je auto na pohodlné cestování na velké vzdálenosti, které se nezalekne ani lehčího terénu. A na ten občasný svižný průjezd zatáčkami mají sedačky dostatečné boční vedení.

Svižná jízda celkově nedělá Mazdě CX-5 žádný problém. Podvozek drží v zatáčkách naprosto parádně i na horším povrchu. Hodně pomáhá systém G-Vectoring, který neznatelně ubere výkon před zatáčkou, aby se více hmotnosti dostalo na přední kola, která pak ochotněji zatočí. A navíc hodně pomáhá pohon všech kol, který umí poslat i více výkonu na zadní kola a krásně utáhnout zatáčku.

Již klasicky musím ohodnotit audio a světla. Audio zajišťovala aparatura Bose s 10 reproduktory. A byl to parádní zážitek. Hudební výkon byl opravdu výborný, projev byl dobře prokreslený a ani vyšší hlasitosti nebyly problém. Světla jsou ve dvou nejvyšších výbavách adaptivní a fungují na jedničku. Na to ale slova nestačí, takže se o tom můžete přesvědčit ve videu níže.

Co mě trochu překvapilo, tak to byl adaptivní tempomat. Ne, že by fungoval špatně. Naopak, fungoval výborně. Jen je k dispozici až v nejvyšší výbavě a to mi přijde upřímně škoda.

A to nejlepší si nechávám na závěr. Motor. Testovaná CX-5 měla pod kapotou benzinový motor 2.5 Skyactiv-G194. Ten je vždy spojen s automatem, ale zda budou poháněné obě nápravy si už můžete vybrat. Jedná se o velký čtyřválcový motor bez turba, jak je u Mazdy dobrým zvykem. Tomu odpovídá i projev – žádný turbokopanec ve dvou tisících. Naopak. Krásně plynulý zátah až do omezovače. A k tomu parádní zvuk.

No a spotřeba? Za dobu testu jsem měl 8.8 l/100 km. A to jsem se na okreskách neloudal. Zbytek cest jsem jezdil ve městě, což není doména žádného SUV. Jak ale platí u každého auta, pokud si na auto zvyknete a nebudete neustále zastavovat a nechávat auto s nastarovaným motorem kvůli focení, jako já, snížíte spotřebu klidně o litr a půl.

Motor má sice čtyři válce, ale dostatečně velké a má naprosto sametový projev. Můžete nechat řazení na automat a jen cestovat s naprostým klidem, v tichu a pohodě. Nebo zapnout sportovní režim, který drží vyšší otáčky a při brždění krásně podřazuje. No a nebo přepnout na manuální řazení. To tedy nejde pádly pod volantem, což je veliká škoda.

Mazda CX-5 mě vlastně nepřekvapila. Čekal jsem ji takovou, jaká byla. Tedy velkou, hezkou a pohodlnou. Co jsem ale nečekal, to byl tak parádní motor. Bál jsem se nízkého výkonu, malého točivého momentu, vysoké spotřeby… Vždyť konkurence by dokázala takového výkonu dosáhnout z nějaké dvakrát přeplňované jednačtyřky. Nebo třikrát přeplňovaného litru. A papírové hodnoty by vypadaly určitě skvěle. Ale tady se vykašlete na papírové hodnoty. Tenhle pořádný motor člověka baví a dokáže nabídnout jak uklidňující pohodu, tak zábavný výkon. Jen si ho musíte získat z vyšších otáček.