Test Lexus RC F Track Edition: Jeden z posledních svého druhu

Osm válců, pět litrů, 464 koní, pohon zadních kol. To je přesně Lexus RC F. Track Edition je navíc omezená edice, která přidává pár třešniček na dort. 

Úsporné hybridy jsou super. Opravdu, musíme je mít rádi. A víte proč? Protože nebýt jich, nemáme tu takové auto. Automobilka, která prodává naprostou většinu aut hybridních, má tak nízké celkové emise, že si může dovolit drobný úlet. Nebo spíše pořádný úlet. Třeba auto jako je Lexus RC F. Nedávno jsem viděl tričko, na kterém byl Prius a u něj nápis, že mu musíme poděkovat, že zbyde benzín pro auta s klasickými motory. Něco na tom je. 

Pojďme ale k samotnému autu. Lexus RC F má vždy pohon zadních kol, osm válců, pěl litrů a plno koní. Já měl ale k dispozici Track Edition. Ta k tomu přidává hodně karbonu, titanové koncovky výfuku, diferenciál Torsen a fantastický červený interiér. Navíc je to omezená edice, aut by nemělo být více, než 500 a pro náš trh jich bude minimálně 6. I díky tomu, že se jedná o omezenou edici, je cena 3 499 000 Kč. 

Trochu jsem se bál…

Když se mi z Lexusu ozvali, zda bych toto auto chtěl, ani na sekundu jsem neváhal. Až později mi ale začaly docházet důležité detaily. Bude to v zimě, má pohon zadních kol, hodně koní, je jich jen pár a stojí celkem dost peněz. Proto jsem měl na Lexus dvě otázky. První se týkala pojištění a druhá toho, zda souhlasí s tím, že s ním budu jezdit opatrně. Neudělám žádné video s jízdou bokem. Ta nejdete snad všude. A v Lexusu byli naprosto pro. Protože prý chtějí ukázat, že toto auto funguje naprosto normálně i v klidném režimu. Tak se na to podíváme. 

Auto jsem vyzvedával v opravdu špatném počasí. Bylo ráno, teplota těsně nad nulou a pršelo. Po otázce na pojistku jsem byl uklidněn tím, že auto je úplný beránek. Což mě sice trochu uklidnilo, ale opravdu jen trochu. Otevřel jsem dveře a viděl ten zářivě červený interiér. Někomu může přijít nevkusný. Mně přijde naprosto perfektní. Nejde jen o červenou kůži a třeba i koberečky, ale i o červené vlákno v karbonu, který je i uvnitř všudypřítomný. 

Do sedačky jsem zapadl tak, jako by byla dělaná pro mě. Což je zajímavé, protože jsem hubený. Byl jsem za to samozřejmě rád, na mysl se ale vkradla otázka, jak pohodlně se zde musí sedět někomu, kdo má třeba o 50 kilogramů víc. Ale to si mohu jen domýšlet. Mně se sedělo skvěle. Nastavil jsem si elektricky opěradlo, sedák, samozřejmě i zrcátka a nastartoval jsem. A bylo to tu. Tento motor má tři fáze fantastického zvuku. Když je studený, když je zahřátý na volnoběh a když je zahřátý ve vyšších otáčkách. 

…a nebylo vůbec čeho

Bylo to tu. Zařadit D a vyjet. Kluzký povrch, zimní pneumatiky, hodně koní na zadní nápravě, sportovní podvozek, karbon-keramické brzdy. To vůbec nezní, že se bude dobře jezdit po městě. Realita je však úplně jiná. V Lexusu měli pravdu. Tohle auto je beránek. A to díky absenci přeplňování. 

Díky tomu se dá výkon dokonale dávkovat. Můžete tak jen plynule jet po městě, převodovka zařadí vyšší stupeň, motor se spokojeně převaluje a vy si užíváte fantastické audio Mark Levinson. Nebo vyjedete mimo město, přepnete na sportovní režim, na ruční řazení pádly, vytočíte motor nad 3 tisíce otáček a nestačíte se divit, jak úžasná je druhá tvář tohoto auta. Mimochodem – na překročení všech rychlostních limitů u nás vám stačí první tři rychlosti. K dispozici jich máte osm. 

Mé obavy směřovaly i k brzdám. U karbon-keramických se stává, že fungují v režimu 0 a 1. Tedy že nebrzdí téměř vůbec a pak brzí naplno. V případě Lexusu RC F Track Edition je tomu ale tak, že brzdí naprosto normálně, jako klasické brzdy. Tedy ne úplně normálně – úžasně silně a nikdy se neunaví. Jediné, na co je potřeba dát pozor, jsou mokré brzdy. To se mi stalo, když jsem vyjel z myčky. Auto pak téměř nebrzdilo. Stačilo však ale brzdy zahřát a vše bylo v pořádku. 

Mimo město začíná ta pravá zábava

Cesta směřovala ven z města. Ve městě to nebyl žádný problém, dokonce i podvozek jízdu v nižších rychlostech po nerovnostech zvládal s přehledem, ale okresky mě pořád lákaly víc. Musím se přiznat, že jsem ze začátku jezdil na eko režim. V něm jsou reakce plynulejší. Postupem času jsem přešel od režimu Normal k režimu Sport S a poté i Sport S+. Reakce jsou pak rychlejší, ale stále se jedná o neuvěřitelně nezáludné auto. 

Přišlo mi, že ve sportovním režimu převodovka drží až zbytečně nízké otáčky. Vzhledem k tomu, že to pravé představení začíná u 3 tisíc otáček, byl bych rád, kdyby se otáčky držely tam. Může to být ale dáno i adaptivní funkcí převodovky, která se učí jízdnímu režimu řidiče. A já ji holt naučil jezdit tak trochu uvolněně. Vždy jsem ale mohl řazení vzít do svých rukou, což jsem také často dělal. 

Akcelerace s vytočenou dvojkou byla mou oblíbenou kratochvílí. Motor jde neskutečně ochotně do otáček za doprovodu úžasného zvuku. Je samozřejmě potřeba dávat pozor na zatáčky a kluzký povrch, s tím ale člověk musí počítat. U omezovače na mě blikly diody, auto zapípalo a já přeřadil na trojku. A najednou jsem jel 150. A auto jako by na mě tlačilo, ať jedu víc. Že se zatím jen zahřívá. 

Auto možná, ale já ne. Taková rychlost už hraničí s předem prohraným bojem o řidičák. Takže jsem se zase uklidnil a užíval si vytočenou dvojku. A neskutečné brzdy před každou zatáčkou. Věřím, že díky brzdám tohle auto může být na okruhu úžasně rychlé. Možná to zní jako paradox, ale když máte skvělé brzdy, můžete brzdit až na poslední chvíli a neztrácet tak drahocenný čas. 

Pohodové GT? Ano!

Nejde pořád jezdit s vytočenou dvojkou. Hlavně by to byla škoda, dalších šest rychlostí by závidělo. Takže když jsem se vydováděl, přepnul jsem na automatický režim převodovky a na normální jízdní režim. Nemohu říct, že by podvozek nějak výrazně zpohodlněl, ale on ani na sportovní režim nebyl nijak přehnaně tvrdý. Ale převodovka začne využívat vyšší převodové stupně a motor tak točí klidně kolem tisíce otáček. A jen se tak spokojeně převaluje. 

Díky tomu můžete jet naprosto v klidu a pohodě i na dálnici na dlouhé trasy. A to beru jako ohromnou výhodu tohoto auta. Existují skvělá auta na okruh. Ale často jsou skvělá jen tam a kdekoliv jinde dost obtížně použitelná. Lexus RC F Track Edition je výborně použitelný kdekoliv. Jak na okruhu, tak klikaté okresce, tak ve městě a na dálnici. Jistě, spotřeba bude přes 12 litrů, ale to je přece jasné. Takovému motoru rádi dopřejete každý litr paliva. 

Co přináší Track Edition?

Co získáte v Track Edition? Hlavně to, že se jedná o omezenou edici. A jak je známo, tak auta z omezených edic ztrácí méně na ceně. Nebo na ní i nabírají. Dále pak diferenciál Torsen na zadní nápravě – klasické RC F má diferenciál TVD. Titanové koncovky výfuku, karbon-keramické brzdy a zářivě červený interiér. 

Pokud však chcete něco ušetřit, můžete zvolit výbavu Luxury Carbon – jak název napovídá, tak karbonu nabídne stejné množství. Některé prvky budete muset oželet, ale je levnější o 700 tisíc. A nebo vzít „základ“, tedy prostě RC F za 2 599 000 Kč. A ani tam nic důležitého nechybí. Hlavně máte pod kapotou stále ten úžasný motor. 

Jsem moc rád, že jsem si mohl toto auto vyzkoušet. Byla to nabídka, která se neodmítá. To mi bylo hned jasné. Byl jsem opravdu překvapený, jak nezáludné auto to je. Není se čeho bát. Je to ten typ auta, které v klidu půjčíte manželce, ať jede vyzvednout děti (dozadu se na výšku vejdou opravdu jen děti). A to není věc, kterou byste udělali s každým takto sportovním autem. 

Slovo závěrem

Co mě navíc překvapilo a potěšilo, tak to bylo to, že i při nájezdu přes 30 tisíc kilometrů bylo vše jako u nového auta. Žádné drnčení, žádné odpadávající díly karoserie… A to je také věc, která není úplně samozřejmá. Ale toto je Lexus. A to se mi na něm líbí. Určitě se najde někdo, kdo namítne, že je klimatizace zbytečná. Adaptivní tempomat také, skvělý audiosystém (opravdu vynikající) a zadní sedačky jakbysmet. Já si to nemyslím. Tohle je stále ten Lexus, jaký očekáváte. Navíc ale fantasticky zábavný. Buďme za něj rádi, važme si ho a kupujme na běžné ježdění hybridy, ať mohou taková auta stále existovat.