Test Citroën Spacetourer Business 2.0 BlueHDI 180 2019: Král prostoru (+VIDEO)

Co když jste v situaci, kdy chcete převážet sedm pasažérů? Na to už vám nějaké SUV nestačí. Citroën má ale odpověď. A ta se jmenuje Spacetourer!

Citroën Spacetourer možná vypadá jako dodávka. Ale on tak může i klidně posloužit! A mně osobně se takový chlapský vzhled líbí. Takové auto dává najevo, že už víte, co chcete. A co tedy chcete, když si pořídíte Spacetourer?

No, rozhodně prostor. K dispozici jsou tři velikosti, XS, M a XL, u verze Business, kterou jsem měl k dispozici já, pak jen M a XL. U té největší, tedy XL, je tolik prostoru, že můžete naložit sedm lidí a jejich zavazadla na dlouhou dovolenou. Nebo třeba pět lidí a kola. Nemusíte je tak dávat někam za auto, nebo na střechu. Ne, cestují pohodlně s vámi. Délka je u verze XL 5308, což je téměř o 400 mm více, než u L. A to už je znát. 

Uspořádání sedaček můžete mít různé, stačí si při koupi vybrat. Já měl dvě sedačky vepředu a za nimi dvakrát tři sedačky. Dohromady tedy osm míst, v základu však třetí řadu nemáte. Na každé ze zadních sedaček je uchycení dětské sedačky ISOFIX, pokud tedy převážíte menší školku, tohle auto je pro vás jak dělané. 

Pokud zvolíte luxusní verzi Business Lounge, získáte nejen kožená sedadla, ale i možnost otočení druhé řady proti směru jízdy. Ve spojení se stolečkem uprostřed se jedná spíše o kancelář. Ale zpátky k výbavě Business. 

V základním uspořádání je kufr ohromný, pokud by vám to nestačilo, je možné jednotlivé sedačky vyndat. Pak se nejedná už o kufr, ale o nákladový prostor, protože jste vlastně vytvořili dodávku. Jak může být nepraktické, že je dno jen plastové a vše na něm klouže, tak pokud začnete auto využívat i na nějakou tu špinavější práci (nemyslím mrtvoly, ale třeba nářadí a materiál), tak oceníte, že vám stačí jen hadr, trocha vody a auto je jako nové a připravené na přepravu dětí do školky. 

Pro větší pohodlí můžete mít posuvné dveře i na levé straně, ty vás vyjdou jen na 9500 Kč. Nastupování je celkem pohodlné, jelikož se logicky posuvné dveře neotevírají přes celý bok, je potřeba pro vstup do třetí řady sklopit opěradlo v druhé řadě. Jakmile se ale na své místo dostanete, nebudete nijak strádat ani jako vysoký dospělý člověk. To samé platí pro druhou řadu. V zadní části navíc můžete mít i samostatnou klimatizaci, což se pro tak velký prostor hodí. 

Takže vzadu opravdu pohodlně můžete přepravovat šest lidí. Plus jejich zavazadla. To je podle mě hlavní výhoda této nejdelší verze. Nejen, že máte místo pro lidi, ale i pro jejich náklad. Pokud jste někdy zkoušeli SUV, které nabízí možnost sedmi míst, určitě to znáte – máte představu, jak pojedete v sedmi na dovolenou. A pak zjistíte, že v sedmi jet můžete, ale vzadu musí sedět maximálně děti a do kufru se vám pak vejde možná tak pas a platební karta. To tady rozhodně neplatí. 

I proto může být Spacetourer skvělý přepravník klientů – třeba velké letištní taxi. Zde čerpá ještě z jedné výhody – z výšky. A ne tak, jak si možná myslíte. Ta právě není nijak extra velká, je 1890 mm. A to je výhoda, pokud plánujete jezdit do podzemních garáží. Ano, jistě, auto je to pořád dlouhé a parkování s ním není úplná radost, ale to, že můžete klienty pohodlně odvézt do podzemní garáže hotelu, nebo rodinku na nákup, je k nezaplacení. 

A jak se s takovým autem jezdí? Možná si myslíte, že jako s dodávkou. No, vlastně ano, při zatáčení musíte počítat s délkou a trochu si nadjíždět. Ale co se týká polohy za volantem, sedíte téměř jako v osobním autě. Jen máte mnohem lepší výhled a rozhled. Já až po několika dnech zjistil, že jsem měl sedačku řidiče nastavenou opravdu dost vysoko. Tak jsem si ji dal nízko, jak obvykle jezdím… a nebylo to ono. Tak jsem ji dal zpátky vysoko, ten výhled je pak opravdu skvělý. 

Motorizace máte na výběr jen naftové a to s výkonem 150 a 177 koní. Já měl tu silnější verzi a pokud člověk jezdí v menším obsazení, asi ji nepotřebuje, ale pokud plánujete občas auto pořádně využít, tato silnější se určitě hodí. Množství výkonu je naprosto dostatečné i na předjíždění, já měl ještě šestistupňovou automatickou převodovku, ale nově je již osmistupňová, která bude určitě zase o něco lepší. Motor je slyšet při akceleraci, ale jakmile se rychlost ustálí, téměř o něm nevíte. Na dálnici už tedy ano, ale do 120 km/h se jedná o naprosto pohodovou jízdu. Ve 130 a 140 km/h je již motor a aerodynamický hluk trochu více slyšet, ale pokud někam spěcháte, rozhodně z toho neohluchnete. 

Já nikam nespěchal. To auto na mě působilo takovým uklidňujícím dojmem. Prostě jsem jezdil, užíval jsem si výhled, užíval jsem si pohodu a prostor. A tu vzdušnost. Občas jsem si také užil audio, které mě překvapilo tím, že je celkem kvalitní. Ano, ozvučit takový prostor není žádná legrace, ale vůbec nepůsobí nějakým laciným dojmem, který byste možná mohli očekávat. No a světla – příplatek za xenony se dle mého rozhodně vyplatí, protože svítí opravdu dobře. Když někam jedete s celou rodinou (a může být i opravdu veliká), tak chcete udělat maximum pro bezpečí. A dobře vidět je určitě krok k vyššímu bezpečí. 

Odkládací prostory jsou ve dveřích opravdu velkolepé – já si do spodní kapsy, který je největší, dal celý nákup. Nebyl to tedy nákup na týden s kartonem mléka, ale i tak to bylo celkem dost věcí a v pohodě se tam vešly. Takže místa ve dveřích je dost. Ale na co jsem narazil při cestách, to byl nedostatek držáků na pití. Řidič i spolujezdec mají každý po jednom držáku pod čelním sklem. Občas jsem ale měl třeba kávu a vodu. A tu už jsem neměl kam dát, aby byla dobře uchycená. 

Jelikož je volič převodovky umístěný na palubní desce, tak je mezi předními sedadly (pokud tedy máte dvě a ne tři v devítimístné verzi) k dispozici plno prostoru. A to se mi hodilo, když hodně pršelo a já potřeboval pro něco jít do zadní části vozu – bylo to úplně pohodlné. 

Podle mě má Citroën Spacetourer smysl, pokud chcete univerzální auto. Auto, které uveze osm lidí a jejich zavazadla. Nebo dva dospělé a šest dětských sedaček. Nebo pět lidí a pět kol. A kdykoliv se dokáže snadno a během chvilky přeměnit na dodávku. Nevyhraje možná soutěž krásy, ale v soutěži flexibility má velké šance!

Tomáš Devera

Na Roadblogu jsem autorem veškerých textů, fotek i videí, pokud není uvedeno jinak.