Test BMW 650i Gran Coupé 2018: Nepotřebujete ho. Chcete ho! (+VIDEO)

Měl jsem možnost vyzkoušet jedno z posledních BMW řady 6 Coupé, protože nově to bude řada 8. Na test jsem měl model 650i napěchovaný výbavou, který se jen těžko vracel.

Hned na začátek si můžeme říct věc, která je jasná na první pohled – toto auto dává vzhledem své přední části najevo, že tu již s námi nějaký ten pátek je. Zvykli jsme si na něj. Ale to nic neubírá té mastodontnosti a eleganci, kterou toto Gran Coupé vyzařuje do dálky.

Vyzařuje ji i díky speciálnímu laku z programu BMW Individual. Ten je originální a přitahuje opravdu hodně pozornosti. Ale ne takové té závistivé, ale spíše obdivné. Aby také ne, samotný lak přijde na nějakých 140 tisíc. Což však v celkové ceně auta nehraje velkou roli. Ta je totiž u konkrétního kousku lehce pod 4 miliony.

Ve vyšší ceně se tak promítá i interiér, který je v kombinaci hnědé a bílé barvy. A jak nemám hnědou barvu rád, tady mi ale vůbec nevadila. Toto provedení je za dalších 150 tisíc, plus alcantara na střeše a nějaké další dekory za pár dalších tisícovek. Tady ale nejsme v low-costové třídě. Tady jde o luxus, prestiž a komfort.

No a vše z toho BMW 650i Gran Coupé nabízí vrchovatými doušky. Luxus cítíte vlastně kdekoliv. Kůže je naprosto prvotřídní, dotýkat se volantu je radost, i dotyková ploška na zadávání dat do navigace je luxusní. Prestiž z auta vyzařuje navenek. Pokud někde zaparkuje takové auto, lidé si neřeknou, že přijel snob. Ale že přijel člověk, který ví, co chce, a nebojí se za to dát dost peněz.

A komfort. Kapitola sama pro sebe. Jak jsem již psal, nově budou Coupé řady 6 pod řadou 8. A dle mého názoru to i více odpovídá. Protože 6 je mezi 5 a 7. A tohle auto rozhodně není blízko řady 5. Tady je to sedmička jak vyšitá. Pokud si nechcete užívat cestování ze své prodloužené sedmičky, ale chcete si také zařídit, je šestka jasná volba. Pohodlí je totiž téměř identické, jízdní zážitky značně bohatší.

Výběr jízdních režimů je zde zatím největší, jaký jsem u auta od BMW viděl. Od Sport+, přes Sport, Comfort, Comfort+ po Eco Plus. Možná vás zklamu, ale rovnou říkám, že Eco Plus toho moc neušetří. Ne, nebudete jezdit za sedm litrů. Ale zpátky ke komfortu.

Pokud zvolíte ten základní, tedy režim Comfort, dostane se vám absolutního pohodlí. Změnu na režim Comfort+ tak ani moc nepoznáte, protože i ten nižší je tak komfortní, že je těžké jít někam dál. Díky adaptivnímu podvozku za nějakých 108 tisíc se to ale daří, poznáte to hlavně na dálnici, kdy se z cestování stává spíše plavba. Přepnutí na Sport nepřinese žádné nepříjemné skákání, jen celkem příjemně ztuhne volant a zostří se reakce na plyn.

Jak je již u BMW zvykem, převodovka se sama do režimu S nepřepne, ačkoli na Sportovní režim nechává motor více vytáčet. Pokud ručně posunute joystick řazení na S, budete nadšeni. BMW totiž chápe, že pokud člověk zvolí sportovní režim, chce mít vyšší otáčky. Zní to jako samozřejmost, ale některé značky toto nechápu a i na režim S a sportovní režim vám nutí absurdně nízké otáčky. Tady je však svět ještě v pořádku a motor se stále pohybuje v optimálních otáčkách pro raketový start.

Ten se ale dostaví i na komfrotní režim. Pod kapotou, která mimochodem měří snad dva metry, je dvěma turby přeplňovaný osmiválec o objemu 4,4 litru s výkonem 450 koní a točivým momentem 650 Nm. A to není vše – samotné hodnoty jsou vlastně absurdně vysoké, ale pokud se podíváte, že točivý moment je k dispozici v ohromném spektru otáček, pochopíte, proč auto zrychluje kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv.

Je jedno, zda chcete vyjet z obce a zrychlit z 50 na předpisových 90 km/h. Pokud byste chtěli zrychlit na 210 km/h, nepoznáte rozdíl. Převodovka řadí neznatelně a výkon se plynule přenáší na kola, že dokud se nepodíváte na tachometr, případně výtečný head-up displej, nemáte šanci poznat, jak rychle jedete.

Motor nemá nijak dramatický zvuk. To zde totiž není vůbec priorita. Vy nemáte vůbec vědět, co se děje venku. Motor jen spokojeně brumlá, při přidání trošku víc, ale většinu času se bude povalovat kolem 1000 otáček. Protože je to osmiválec a ten má svou hrdost. Když ho však vydráždíte, nenechá se dvakrát přemlouvat a ukáže vám i 6000 otáček.

Pokud by snad někoho zajímala spotřeba, ta se za dobu testu pohybovala kolem 15 litrů na 100 kilometrů. Věřím, že při plynulé jízdě na delší trasu by byla příznivější. Já si ale jízdu užíval. Takové auto nemáte každý den. Já už ho možná nebudu mít nikdy. Tak zkuste odolat… Každopádně se zde možná hodí připomenout, že mám PayPal účet, na který můžete poslat příspěvky na palivo, pokud by se vám má tvorba líbila.

Testované auto mělo ve výbavě i systém pohonu všech kol xDrive, což je v podání BMW čtyřkolka, která funguje tak, jak chcete. Protože auto stále nechává zadokolkou, až když jde do tuhého, tak se připojí přední náprava. Osobně jsem vyzkoušel, že sklouznutí bokem je možné i na režim Comfort opravdu jen na lehké požádání.

S prostorem to není žádná hrůza, kufr je až překvapivě velký, jen vstupní otvor nepatří mezi největší. Na zadní místa si opravdu pohodlně sedne člověk i se 184 centimetry. No a přední místa jsou dokonalými křesly pro jakoukoli postavu. S perfektní kůží a odvětráváním.

Snad jen jeden nedostatek bych rád zmínil, to je ale u některých BMW klasická funkce, kterou jsem možná jen zatím nepochopil – pokud hraje hudba, což je například v testovaném autě s aparaturou Bang & Olufsen za 134 tisíc fascinující zážitek, tak ta se nevypne po otevření dveří. Situace je taková, že si užíváte opravdu nahlas váš oblíbený kousek, zaparkujete, vypnete motor, otevřete dveře a hudba stále hraje. Vystoupíte a stále hraje. Zavřete dveře, které se elektricky dovřou, zamknete a přestane hrát. Nic pro introverty, tady se na vás pár pohledů upře. Ale to i na auto jako takové, i pokud by nevyhrávalo.

Jak říká titulek. Tohle není auto, které potřebujete. Tohle auto chcete. A důkazem toho, že toto auto si koupí spíše požitkář a fanoušek značky BMW, než nějaký pozér, je i to, co se mi stalo a opravdu jsem to nečekal. Potkal jsem jiné BMW 6 Coupé a řidič mě pozdravil. To mě opravdu překvapilo. A opravdu mile.