Test BMW 120d xDrive 2018: Bokem? Klidně! (+ VIDEO)
Že pohon všech kol znamená konec zábavy? Ale vůbec ne, alespoň tedy co se týká BMW řady 1 s pohonem xDrive. Je to doslova auto dvou tváří.
Vzhledově nová generace udělala krok vpřed. Je to sice subjektivní, ale asi budu mluvit za většinu, když řeknu, že jedničková řada nebyla nikdy extra krasavice. To je teď jinak. Zvláště ve výbavě M Sport, která dodá ještě třeba efektní černé ledvinky. Přední část vypadá drsně a sportovně, s tou ale nikdy nebyl moc problém. Zadní bývala rozpačitější, nyní vypadá ale více dospěle, sportovně a sebejistě. Já tak vždycky řadu 1 tak bral. Ne jako nejmenší BMW, ale jako sportovní BMW.
V BMW 120d s testovanou výbavou získáte skvěle univerzální auto. Umí jezdit opravdu úsporně, i bez adaptivních tlumičů je pohodlné a nehraje si na nějaké tvrdé sportovní prkno. Zároveň si ale můžete sedačku nastavit dokonale přesně pro svoje tělo včetně bočního vedení, řazení automatu je bleskurychlé. Výkonu a hlavně točivého momentu máte slušnou zásobu.
Chcete se svézt bokem klasickou zadokolkou? Máte možnost. Já ale testoval BMW 120d se systémem xDrive. Ano, bál jsem se. Bál jsem se pohonu všech kol, který možná po troše přemlouvání nechá sklouznout zadní kola a hned zapojí předek, a bude strašně nudně neutrální. Takové chování se samozřejmě může hodit, ale od BMW ho prostě tak nějak nechcete. Existují totiž i lidé, kteří dokáží ovládat přetáčivý smyk. A auto se chovalo přesně jako taková neutrální čtyřkolka. S neznatelným připojením druhé nápravy, na silnicích pod sněhem vše fungovalo skvěle, auto jelo naprosto jistě a přesně tam, kam člověk zatočil. Ideální pro pohodovou bezpečnou jízdu, třeba pro vaši ženu na každý den. No a pak jsem objevil režim Sport s omezeným ESP. Omezeným? Řekl bych spíše vypnutým. A z auta se rázem stala zadokolka. Se vším, co k tomu patří. Přidáte více plynu při rozjezdu na kluzkém povrchu? Budete se točit, dokud vás to bude bavit. Přidáte plyn v zatáčce? Pojedete bokem. Ve spojení s úžasně rychlým řazením pádly pod volantem a vysokým točivým momentem to byla skvělá kombinace. Zařadit dvojku a řídit plynem.
Při komfortním jízdním režimu můžete auto svěřit i méně zkušenému řidiči a bude v bezpečí. Minimálně tedy nebude ve větším nebezpečí, než v jakémkoliv jiném autě. Když se ale budete chtít projet, tak stačí jen dvakrát zmáčknout přepínač jízdních režímů a joystick řadicí páky hodit do strany. A ukáže se druhá tvář. Ta, která ke vzhledu BMW jedničkové řady nejvíce sedí.
Samozřejmě se pořád jedná o nejmenší řadu BMW. Na zadní sedačky se vejdete a to je tak všechno. Kufr není tak malý, jak možná očekáváte. Na těch důležitých místech, tedy těch předních, je však vše perfektní. Ve výbavě nebudete mít prvky z vyšších řad, dýchat tak budete trapně neionizovaný vzduch bez vůně. Záda vám namasíruje maximálně dítě kopající do sedačky. No a? Tohle tady nikdo nečeká.
Není potřeba ultimátní 140i. Ta je samozřejmě mnohem rychlejší. Zábavy je s ní také více. Ale v praktické části ztrácí tolik, že je otázka, jestli to její výhody v praktickém životě vyváží.
Chápu, že existují lidé, kteří ani nevědí, že je jejich jednička zadokolka. Prostě nevyužili sportovní režim. A tak jim to vyhovuje. Je ale skvělé, že tu ta možnost je. Můžete jet komfortně se spotřebou do sedmi litrů, nebo si vesele házet zadkem. Takovou možnost změny chování nabízí jen málokterý konkurent. Pokud vůbec nějaký.