Roadtrip do Tater (den 2)

Dnešek byl ve znamení o hodinu kratší noci a focení Škody Kodiaq se zvířátky. A byl plný dobrého jídla a samozřejmě ježdění a focení.

Budíček v 7:30 a hurá na snídani. Výhled od snídaně na lesy a zasněžené hory všude okolo mě vyhnal na terasu i přes teploty těsně nad nulou. Byla to krása a každý den by měl začínat takhle. Snídaní, kterou už máte připravenou, dostatkem kávy a skvělým výhledem. Udělá vám to mnohem lepší den!

Pozitivně naladěni jsme hned vyrazili na cestu, nejdříve fotit ke sjezdovkám, kde se podařila fotka přímo pod lanovkou, což byla spíše náhoda, ale má technika focení aut na náhody vsází. Prostě jedu až na konec nějaké nesmyslné cesty a buď nikam nepovede, nebo tam bude něco super. A tady to bylo super.

Pak hned hurá na myčku. To je věc, která na tmavě hnědé metalíze opravdu, ale opravdu není praktická. Auto vydrží umyté skutečně jen chvilku, na autě je hned vidět prach, takže i jízda za slunečného dne auto ušpiní, natož nějaké bahno. Ale zase takový řádně zabahněný Kodiaq také nebude vypadat špatně. Takže buď naleštěný, nebo pod vrstvou bahna. Dnes již nebyla “akce” programu zdarma, jako včera, dokonce automatická myčka nefungovala vůbec, ale to nevadí, stejně myji vždy ručně (pokud tam není extra fronta jako včera). Takže umyto, usušeno, vyleštěno a jede se naplánovanou cestu k Oravské přehradě.

Cesta dle navigace, zvolena ta nejekonomičtější, v tomto případě tedy vyhlídková. Narazili jsme na krásné scenérie, které jsem samozřejmě musel využít. Na jedné jsme potkali velmi společenské pejsky, které Kodiaq moc zajímal. A já, klečící a fotící, také. Když se na vás žene za mohutného funění tak velký pes, jak husky je, tak budí dost respekt. Naštěstí to byla jen klasicky očuchávací kontrola. Byli právě na procházce s pány, kteří s nimi jeli na čtyřkolce. Asi jediný způsob, jak je pořádně proběhnout. Prohodili jsme pár slov o Kodiaqovi, moc se líbil, jen pozvedli obočí nad informací, že má poháněnou jen přední nápravu. Což mně osobně přijde taky trochu líto. Auto, které vypadá takhle, by mělo mít pohon na všechna kola.

Jelo se dál, cestou přes krásné stoupání a další focení, tentokrát i interiéru. U přehrady bylo místo jak dělané na focení, to se prostě tak někdy poštěstí. Nafoceno a hurá na oběd. Na halušky! Jeli jsme na jistotu do ověřené restaurace, jídlo skvělé, ale porce drasticky vydatné. No, roli sehrály i palačinky jako desert. Ale jsem přeci na dovolené, tak co.

Pak hurá zpět do hotelu a do hotelového wellness s výhledem na zasněžené hory, palouček s potůčkem a les. Prostě absolutní relax a odpočinek. Auto zaparkované pod kamerami, vše jak má být, ještě vyzkoušeno sezení v třetí řadě sedadel (jde to) a na večeři. K večeři klasicky Zlatý Bažant a sepsat zde tohle.

Aktuální stav fotek = 352.