Škoda Kodiaq 2.0 TSI Sportline: Hodný medvídek
Dvoulitr pod kapotou zní možná akčně. V případě Kodiaqu s tímto motorem jde však hlavně o komfort a klid na palubě. U nové verze je změn více, než jen jiný motor pod kapotou RS.
Rozdíly jsou patrné na první pohled. Ideálně tedy, pokud vedle sebe vidíte nový a starší model. Přední část je totiž jiná, největší rozdíl je vidět na masce. V zadní části zase modernizovanou verzi odlišují světla s trochu jinou grafikou a dynamickými blinkry. Vypadá to dobře a moderně. Ve spojení s šedou barvou, kterou jsem měl k dispozici a výbavou Sportline, která dodá černé prvky, se jednalo o opravdu elegantní auto. Neřekl bych sportovní, ale elegantní.
Hned na začátek je dobré říct, že ačkoliv se výbava jmenuje Sportline, sportovní auto nečekejte. Zvláště s dvoulitrovým TSI pod kapotou. Motor má 190 koní a na posádku působí spíše konejšivě, než že by chtěl závodit. A to pak nechce ani řidič. Na jakýkoliv jiný, než sportovní režim, je jízda naprosto pohodlná a pohodová.
Na sportovní režim auto ožije, převodovka využívá otáčky motoru a Kodiaq se výrazně změní. K názvu výbavy takový projev dobře jde, pro mě je však Kodiaq hlavně o prostoru a pohodlí. Stačí přepnout na režim komfort a jízda je najednou úplně jiná. Jen adaptivní tempomat má v tomto režimu na vše času dost, což je trochu otravné. Vždy však můžete sešlápnout pravý pedál a zrychlit svižněji. Případně využívat individuální jízdní režim, kde si vše nastavíte dle sebe.
Moc mě potěšila jedna věc – a upřímně si nejsem jistý, jestli to tak má být, či to nějaká aktualizace software odstraní – pokud vypnete udržení v jízdním pruhu, tak zůstane vypnuté i po dalším startu. Dokud ho nezapnete. To je mé oblíbené řešení.
Auto je skvěle odhlučněno a adaptivní podvozek dokáže divy i na velkých kolech. Kodiaq není rozhodně malé auto, což ale nedává řidiči moc znát, řídí se zkrátka příjemně. Velikost pozná posádka, která si může dopřávat prostoru ve všech směrech. Na cestující vzadu se myslelo i v tom ohledu, že je možné vyklopit boční části opěrek hlav a díky tomu získat oporu i při zdřímnutí si.
To jsem nevyužil, já seděl za volantem. Když jsem ale přijel na nějaké hezké místo, sedl jsem si dozadu, vyklopil loketní opěrku, stáhl roletu z panoramatické střechy a užíval si pohodu na palubě zase z jiného pohledu. Díky zásuvce na 230 V mě ani nedostatek energie nevyhnal.
Veliká novinka u modernizované verze jsou světla. Ta nově využívají Matrix LED technologii, takže se umí výborně vyhýbat ostatním autům. A funguje to opravdu dobře. Navíc dobře svítí. A jako bonus ta zadní světla zvládnou hezkým světelným efektem pozdravit při příchodu k autu a rozloučit se při odchodu.
Co se také dočkalo vylepšení, to je audiosystém. Nově jsou reproduktory i v předních dveřích. Člověk si až říká, proč tam nebyly vždy, místo je pro ně naprosto ideální a zvuku dost pomáhají. Takže audio v novém Kodiaqu zaslouží rozhodně pochvalu!
Snad všechna média zaplnila informace o změně pohonné jednotky u sportovní verze RS. Je pravda, že pro mnohé bylo spojení SUV a RS nemyslitelné, navíc když se řeklo SUV, RS a TDI, tak na ně šly mrákoty. V tomto směru změna dává smysl, bi-turbo naftový motor o výkonu 240 koní nahradil benzínový dvoulitr se 245 koňmi a hlavně výrazně nižší hmotností.
Takže motor v RS je jasný. Jaký motor ale vybrat do klasické verze? Pro mě by dříve byla jasná odpověď, že naftové biturbo. Ano, bylo jen v RS, ale i to bylo pohodlné. S odchodem z RS tento motor ale zmizel z nabídky úplně. A tak nějaký silnější naftový motor chybí. A ke Kodiaqu by se tak hodil! Možná bych tedy ale sáhl právě po 2.0 TSI. Motor není žádný dravec, ale je skvěle kultivovaný a s rozumnou spotřebou, která se může držet okolo osmi litrů.
Pokud vám však nevadí naftový motor a při současné ceně paliv oceníte nižší spotřebu, stačí připlatit 60 tisíc a máte 2.0 TDI s výkonem 147 kW. SUV a naftový motor jdou prostě dohromady, takže ačkoli je 2.0 TSI povedený motor, může doplatit na to, že silnější nafta není o moc dražší.