Test Nissan Leaf 2017: Ekologie s kapkou adrenalinu

Nissan Leaf byl první elektromobil, který jsem kdy řídil. Bylo pro mě tedy všechno nové, o to více poznatků z testování mám.

Začnu hned prvním poznatkem, který asi nikoho nepřekvapí – to auto je naprosto tiché. Je tak tiché, že když couváte, musí venku pípat reproduktor, jako když couvá náklaďák. Stávalo se mi pak tedy docela často, že jsem zezadu dojížděl chodce na vozovce, kteří by uhnuli, kdyby slyšeli auto, ale Nissan Leaf prostě neslyšeli. Při vyšší rychlosti je samozřejmě slyšet aerodynamický hluk a při akceleraci zase zvuk elektromotoru, při nízkých rychlostech se ale pohybujete absolutně neslyšně. Ideální auto na sledovačku.

Další poznatek, také celkem logický, je perfektní akcelerace. Papírových 109 koní nemusí znít jako žádný zázrak, ale když si uvědomíte, že je máte k dispozici neustále, od volnoběhu, který vlastně není volnoběh, tak pochopíte, jak plynulá jízda, a hlavně akcelerace, může být. A nejenom plynulá, ale i dost svižná. Udávané zrychlení z nuly na sto vás ze židle nedostane, ale zrychlení z nuly na sedmdesát je opravdu překvapivé a potrápí nejednoho řidiče, který si bude myslet, že to „divné auto“ přece musí na semaforech dát. Nedá.

Předchozí odstavec platí v případě, že nemáte zapnutý eko režim. Protože pokud ho zapnete, je svižnost pryč. A zábava také. Přitom se dojezd nijak zázračně nezlepší. Mnohem lepší, alespoň pro mě, bylo využívání režimu B převodovky. Je to režim, který má zvýšenou rekuperaci energie a auto při ubrání plynu dost zpomaluje. Jako tramvaj. Což ale k charakteru auta přesně jde a mně to vyhovovalo. Na okreskách jsem dokonce ani nevyužíval brzdu a dojezd šel dokonce nahoru. Dojezdem jsem se tak bez problémů dostal na 210 kilometrů u testované 30 kWh varianty. Jasně, udávaných je 250, ale tohle bylo bez nudného eko režimu, při zapnuté klimatizaci a celkově normální jízdě do práce.

Na autě je zajímavé, že se vlastně nestartuje. Ono se zapíná. Nasednete, zmáčknete tlačítko, vlastně se jen rozsvítí budíky a to je vše. Stačí zařadit, povolit brzdu, která není ruční, ale nožní jako v Mercedesech, a jedete.

Vzhledově se nejedná o žádný výstřelek, dalo by se říct, že jsou na něj lidé už docela zvyklí, jelikož Leafů jezdí celkem dost. Přední maska nemá žádné otvory pro chladič, jelikož tam žádný není. V přední části jsou tedy jen konektory pro dobíjení a klasická kapota, pod kterou je však elektromotor. Zadní část má výrazná světla a překvapivě velký kufr. Čekal jsem všude baterky a málo místa na věci, ale vůbec ne, kufr je klasicky použitelný. Interiér je vlastně úplně normální a příjemný. Vyhřívané jsou i zadní sedačky, protože je to v zimě úspornější, než vytápět interiér. Škoda, že nejsou, alespoň přední, i větrané, věřím, že by to ušetřilo dost energie za klimatizaci. V autě je použito překvapivě málo LED diod. To se však nejspíš změní s příchodem nové generace Nissanu Leaf.

Dojezd už jsem tedy napsal. S ním souvisí ta kapka adrenalinu. Když vám dojde u auta benzín, je to sice nepříjemné, ale vyřeší to kanystr a pár litrů paliva. Když se vám vybije auto na elektřinu? Ne, na powerbanky zapomeňte. To prostě vyřeší jen odtah. A to je ono. I kdyby byl dojezd opravdu 250 kilometrů, nevyužijete je. Vždy si musíte nechat rezervu na hledání nabíjecí stanice, pokud tedy jednu nemáte doma a druhou v cíli. A najít nabíjecí stanici ještě neznamená, že máte vyhráno. Musí být otevřená. A funkční. A ideálně od správné společnosti.

Společností, které nabízejí nabíjení, je totiž více. A není to jako u CNG, kde máte kartu od jedné společnosti, která funguje i u všech ostatních. Tady máte kartu, případně čip, jen ke stanicím té společnosti. Některé zase mají jen registraci a aktivaci přes aplikaci v telefonu. Některé zase jen přes webové rozhraní. Tohle bylo trošku složitější, než jsem čekal. Tak jdeme na to, bude to trochu složitější: Existuje několik druhů nabíjecích stanic a několik druhů konektorů. V praxi vám bude stačit jen jeden pro rychlé nabíjení, který stojí asi pět stovek, a druhý pro nabíjení z klasické zásuvky (to se může vždy hodit). Stanice patří různým společnostem, já měl třeba od Nissanu čip ke stanicím ČEZ. Když jsem přijel k jiné, musel jsem řešit, jak ji aktivovat. Pokud tedy chcete využít všechny, které jsou k dispozici, budete potřebovat několik různých registrací a čipů. Někdy je možné do aplikace zadat kartu a částka se strhává přímo, někde je potřeba nabít kredit.

Já jsem měl výběr dost omezený, měl jsem čip ke stanicím ČEZ a neměl jsem rychlonabíjecí kabel, musel jsem tedy hledat jen stanice, které mají CHAdeMO konektor, protože to znamená, že mají kabel v sobě a nemusíte ho vozit. A také nabíjejí nejrychleji. V dnešní době naštěstí na všechno existují aplikace do telefonu, takže jsem našel tu pravou, vyfiltroval jen ty stanice s tímto konektorem a akceptující čip ČEZ a bylo to! Jen se dost snížil počet. Pokud ale budete mít kabel pro rychlé nabíjení, můžete nabíjet i v obchodních centrech. Což mi přijde jako skvělý tah. Auto se nabíjí nějakou dobu a majitelé elektromobilů určitě mohou utratit nějakou korunu za nákup. Když už tam jsou… Pokud však zůstanete u auta, budete mít plno příležitostí ke konverzaci, to jsem osobně vyzkoušel. Ať už s “kolegy”, kteří přijeli také nabít, tak s kolemjdoucími, kteří jsou unešeni z toho, že auto dokáže jezdit jen na elektřinu.

Doba nabíjení je další téma. Z rychlonabíjecí stanice je opravdu rychlé. Do 80 procent se dostanete za půl hodiny, pak už to jde pomaleji a pomaleji. Já se ustálil na tom, že jsem jel nabíjet při 30 procentech a nabíjel jsem do 90, pak už to trvalo moc dlouho. Během nabíjení můžete posedět v autě se zapnutou klimatizací, nebo si jít něco koupit, konektor je uzamčený, takže vám auto nikdo neodpojí. Dá se ale nastavit, že se konektor odemkne, když je auto nabité. To se hodí v případě, že auto necháte nabíjet a jdete si něco zařídit – když přijede někdo další, tak si může vzít kabel a nabít své auto, pokud je vaše už nabité. Pak si můžete pořídit rychlonabíjecí stanici domů. Nabíjení s ní trvá nějakých 6 hodin a troufám si tvrdit, že kdokoliv, kdo si pořídí auto na elektřinu, si tuto stanici pořídí také. No a pak je možnost nabíjení z klasické zásuvky. To se pak auto nabíjí 15 hodin. A to je docela dost. Zvláště, pokud se vám vybije někde cestou. Situace, kdy na vesnici jdete starousedlíky poprosit, jestli se k nim můžete na 15 hodin píchnout do sítě, je opravdu veselá. Navíc to ve starších domech většinou nevydrží pojistky.

Chce to tedy počítat s dojezdem a nabíjet, kdy to jen jde. Přes noc nabíjíte doma, jedete do práce, z práce a zase na nabíječku. Tenhle režim je úplně ideální. Když jsem však potřeboval po návratu z práce hned někam ještě jet, raději jsem zvolil klasické naftové auto, s Leafem by nebylo jisté, že dorazím. Což je při cestě do nemocnice nepraktické. Elektromobilita má prostě své nevýhody, ale není to nic zásadního, co by nevyřešila dobře umístěná rychlonabíječka.

Shrnutí? Dojezd docela překvapivě nad 200 kilometrů i s klimatizací a normální jízdou. Nabíjení na rychlonabíječce rychlé. Cena auta také není nijak vysoká, pokud si člověk uvědomí, že ušetří za různé výměny oleje a bude vlastně platit jen nabíjení a pneumatiky. Jízdní projev je svižný, tichý a zábavný. Nissan Leaf je rozumná volba, pokud máte možnost instalace nabíjecí stanice. Pak máte stále k dispozici auto s rozumným dojezdem. Pokud však nemáte kde doma nabíjet, tak se situace trochu komplikuje…