Test Kia Stonic 1.0 T-GDI MHEV: Oblíbený crossover po modernizaci s hybridem pod kapotou
Dobře vypadající crossover za rozumnou cenu a se sedmiletou zárukou? Tak to je Kia Stonic. Co předvede s nejsilnějším mild-hybridním motorem?
Kdo by to byl řekl, že si Stonic již zasloužil modernizaci. Přijde mi nedávno, kdy měl tento model prezentaci a vstoupil na trh. Ale čas je neúprosný a termín na změnu už přišel. Ta není nijak velká, rozhodně ji ale poznáte například podle denního svícení, které nyní vypadá moderněji a vzhledu pomáhá, ačkoli je to vlastně jen takový detail.
V dvoubarevném provedení, které jsem měl k dispozici já, působí opravdu zajímavě. Tak trochu jsem se těšil na zářivě žlutou, která se mi moc líbí, ale tato šedá s oranžovou střechou je také dost originální. Oranžové prvky jsou i v interiéru. Ten je sice z tvrdých plastů, ale vadí to něčemu, pokud jsou kvalitní a dobře slícované? Díky oranžové barvě vypadá svěže a nejedná se o temnou kobku.
Stonic nabídne dost místa jak pro posádku, tak pro její zavazadla. Kufr má 332 litrů pokud využijete možnost rezervy. Pokud ne, tak 352. A při sklopení zadních opěradel je to 1135, respektive 1155 litrů. Vzadu si v naprosté pohodě sedne i dospělý člověk, já se svými 184 centimetry jsem si za sebe sedl s dostatkem místa do všech stran.
Na pozici řidiče na vás čekají mechanické ovladače a klasické budíky, kde si uprostřed můžete zobrazit velkou digitální rychlost. Vše, jak má být, chtělo by se říct. Infotainment má jednoduchou grafiku a hlavně rychlé reakce, což je hodně důležité. Android Auto funguje bez problému a v autě se cestuje opravdu příjemně. Není jen lákavé zvenčí, ale i příjemné uvnitř.
Elektrifikaci se nevyhne v dnešní době nikdo. A tento crossover od Kii není výjimkou. Stále však máte na výběr i čistě benzínové motorizace, dokonce můžete mít i čtyřválec! Sudý počet válců je však vyhrazený jen základní motorizaci bez turba. A ačkoliv často říkám, že základní motorizace je v nabídce jen aby se mohla uvádět sympatická “cena od”, v tomto případě mi takový motor dává smysl.
Stonic si totiž pořídí i starší lidé. Protože je to vyšší auto, do kterého se opravdu dobře nasedá. Je z něj dobře vidět, kufr je dostatečný. Ale tito lidé často nevěří malým turbomotorům, chtějí klasiku bez turba. A tady je. Jedná se o benzínovou jednadvojku s výkonem 84 koní, což není nijak málo. Jistě, točivý moment je 118 newtonmetrů, ale tak to u nepřeplňovaných motorů chodí a majitel s tím počítá.
S takovou motorizací vás auto vyjde na 359 980 Kč. A pozor, sympatický krok od automobilky – jelikož tento motor opravdu není braný jen jako nějaký základ, u kterého se nepočítá, že by měl velké prodeje, tak ho můžete mít i ve vyšších výbavách. Je tedy na vás, jestli půjdete do té nejnižší ceny, nebo si vyberete vysokou výbavu TOP s tímto motorem. Výbava GT Line vám však zůstane zapovězena, ta je určena nejsilnějšímu motoru. A takový jsem měl já.
U silnějších motorů je na výběr mezi nehybridním a hybridním. Tedy mild-hybridním. Rozdíl mezi nimi je 20 koní a 35 tisíc. Aby bylo jasno – mild-hybrid je silnější a dražší. Oba tyto motory můžete dát dohromady s automatem, pohon všech kol je Stonicu zapovězen. Což je trochu škoda, protože světlá výška je 183 mm s koly o průměru 17 palců, s menšími je to 165 mm.
V testovaném autě byla nejsilnější varianta, takže mild-hybrid. Motor má rozhodně dost síly ve všech podmínkách. Jeho zvukový projev je ve vyšších otáčkách možná až moc výrazný a hrubší, pokud se ale budete držet níže, nebudete o něm téměř vědět. Jako ne úplně ideální beru to, že je po nastartování aktivní Eco režim. Ne režim Normal, který bych tam viděl raději. Na ten musíte přepnout a hned poznáte změnu, auto příjemně ožije. Ani na Eco to není žádný lenoch, pár cest jsem takto absolvoval a že by mi přišlo, že mám zataženou ruční brzdu, to rozhodně ne.
A pak je tu režim Sport. Ten zařídí opravdu výraznou změnu v reakci na plynový pedál. Řízení je stále trochu přeposilované, ale reakce motoru jsou opravdu super. Já měl k dispozici automatickou převodovku, která řadí výborně, s manuálem by to však mohlo být ještě lepší. Na druhou stranu máte s automatem více točivého momentu. Tento silnější motor nabídne 120 koní a právě 200 newtonmetrů, zatímco s manuálem 172.
Jízda je opravdu moc příjemná. Ze začátku mi přišel podvozek možná až moc tvrdý, ale na tom svou daň nesla i velká kola. Pokud si tedy Stonic pořizujete spíše do města, berte výbavu s menšími koly. Na okresce se situace ale změnila a podvozek byl úplně ideální. Tak akorát tvrdý, jistý a až sportovní, což bych na začátku do Stonicu vůbec neřekl. Ale motor má hodně chuti do života, podvozek podrží v zatáčce, tak proč si to trochu neužít!
Podvozek filtruje nerovnosti tím lépe, čím rychleji jedete. A tak to na dálnici byla pohoda. Tedy co se týká pohodlí, zvukový komfort už byl trochu slabší. Nad 130 km/h se začíná ozývat aerodynamický hluk a tak je taková ta naprosto pohodová cestovní rychlost kolem 120.
Mild-hybrid nepřináší jen více výkonu, ale měl by přinést i nižší spotřebu. Co se týká udávaných hodnot, rozdíl není nijak propastný. Ty jsou u nehybridní verze 5,3 až 5,8 litru a u této 5,1 až 5,6. Já měl průměr přesně 6,5 litru a to jsem nejezdil nijak úsporně. Takže by šel určitě ještě snížit více ekonomickým jízdním stylem.
Kia Stonic je celkově povedené auto. Dobře vypadá, dobře jede, prostoru nabídne dostatek, výkonu také. A navíc stále ještě nabízí na výběr čtyřválec bez turba, pokud někdo nevěří moderním technologiím. Já však mild-hybrid mohu jen doporučit. Za 35 tisíc navíc nepřinese jen více výkonu, ale i nižší spotřebu.