Test Škoda Octavia RS 2. generace
Žlutá Škoda Octavia RS TSI, která již má něco za sebou…
Půjčit si Octavii druhé generace nezní jako nějaký fantastický nápad. Když jsem ale přišel do autobazaru Auto ESA, kde pro mě byla připravená, hned mě zaujala. Barvou. U Octavie to již není žlutá jako v době Fabie RS první generace, která připomínala služební vozy Českého Telecomu (zde se možná hodí malá poznámka, že na Fabii se vystřídaly dvě žluté, druhá již byla zářivější). Tahle žlutá je opravdu zářivá a v záplavě ostatní „německé šedi“ působí jak pěst na oko. A to u RS chcete. Já tedy ano.
Při koupi Octavie RS druhé generace máte na výběr stříbrnou barvu, která se sice jistě dobře udržuje, ale zajímavost RS úplně zabije, černou barvu, která se zase špatně udržuje a stále nedá Octavii vyniknout. Pak je možná modrá metalíza Race, která ve své době vypadala skvěle. Stále vypadá, ale jelikož se modrá Race uvolnila pro všechny Octavie, není už originální. Některé barvy by prostě měly zůstat jen pro RS. Jako třeba žlutá. Pak je samozřejmě možnost červené, která také nevypadá vůbec špatně! Alespoň se vám nebude stávat, jako mně se žlutou, že si vás lidé budou plést s taxi. Na druhou stranu, pokud si chcete sem tam něco přivydělat bokem, je žlutá jasná volba.
Zapůjčenou jsem měl Octavii RS s motorem 2.0 TSI, rok výroby 2009, tedy po faceliftu. Facelift se mi u normálních verzí Octavií nelíbí, u RS mi ale přijde, že vzhledu pomohl. Přední světla stále vypadají zvláštně, ve spojení ale s předním nárazníkem s kulatými mlhovkami a páskem LED diod to dohromady vypadá dobře. Interiér pak vypadá mnohem lépe než u starší verze, tam je facelift nejvíc znát. Výbava u auta byla téměř maximální, natáčecí xenony svítily skvěle, automatické stěrače fungovaly výborně, DSG řadila rychle, ale celokožené sedačky celkem klouzaly a střešní okno je sice příjemné v tom, že prosvětlí jinak tmavý interiér, ale pokud ho otevřete, přebije hluk větru zvuk motoru. A to je vážně škoda.
Motor má „jen“ 147 kW. Není to žádná závratná porce výkonu. Ale naprosto dostačuje i na sportovnější svezení na okreskách. Má nečekaně dobrý zvuk, který se obejde bez reproduktoru v interiéru jako u současné generace, zrychlení také dokáže překvapit a potrápit pneumatiky i na trojku. S výkonem souvisí i vrzající madlo dveří spolujezdce u testovaného auta. Nejdříve mi to vrtalo hlavou a pak jsem se svezl jako spolujezdec a pochopil jsem… U Octavií se tento motor považuje za nejlepší volbu i co se týče spolehlivosti a životnosti.
Vždy je to ale něco za něco. V tomto případě je to spotřeba. Nebudu si vymýšlet spotřeby okolo 7 litrů. Budete jezdit za 13 a jízda vás bude hodně bavit. Nebo za 9 a pojedete s rodinkou na výlet. O městě raději nebudu mluvit. Tento motor ve spojení s DSG má zajímavou vlastnost. Buď jede piánko na popojíždění po městě, nebo jede na své maximum. Dostat se mezi tyto dva světy chce hodně praxe s ovládáním plynu a ideálně s převodovkou v manuálním režimu, kdy můžete řadit pádly pod volantem.
Octavia RS TSI mi přijde jako dobrá volba, ale pokud vás děsí spotřeba, která je ale vykoupená spolehlivostí a skvělým charakterem motoru, máte na výběr ještě TDI se 125 kW. A mít možnost výběru je přece fajn, každý si najde to svoje. Zatímco ale u benzinové verze se dá opravdu mluvit o sportovnosti, u dieselové je RS spíše jen označení sportovněji vypadající výbavy se silným dieselem.
Na závěr si dovolím ještě malé porovnání této generace Octavie s třetí generací. U druhé generace cítíte, jak je auto bytelnější a těžší (což je i pravda). O tom svědčí i to, že zatímco u Octavie třetí generace vypnete motor a po 10 minutách je vám zima, u druhé generace vypnete motor, otevřete dveře, jdete do kufru, vrátíte se zpět, zavřete a ještě máte v autě půl hodiny teplo. Jestli se tedy díky žluté barvě rozhodnete taxikařit, je to velmi praktické. Pokud se smíříte s okoukaným vzhledem, je Octavia druhé generace po faceliftu stále skvělá koupě. A RS obzvlášť.