Test Suzuki Ignis 1.2 DualJet Hybrid 2020: Překvapivě prostorný

Suzuki Ignis je zvenku malé, ale uvnitř nečekaně prostorné auto, které se může podívat i do terénu. A rozhodně v davu nezapadne.

Suzuki Ignis vypadá jako malé auto. Vlastně nejen vypadá, ale také je. O to více překvapí, jak dokáže s místem uvnitř kouzlit. Samotný jsem z toho byl opravdu překvapený a jak jsem měl Ignis vždy rád, díky této praktičnosti v mých očích ještě stoupl. 

Hned na začátku při pořízení se musíte rozhodnout, kolik míst v autě chcete. A s tím souvisí i využitelnost kufru. Teď by se to možná dalo pochopit tak, že si můžete vybrat mezi pětimístnou a sedmimístnou verzí. Tak to v této velikostní kategorii samozřejmě není, můžete si vybrat mezi pětimístnou v základu, nebo čtyřmístnou ve vyšších výbavách. 

Pokud zvolíte základ, máte klasickou zadní lavici dělenou v poměru 60:40. V případě vyšší výbavy ale získáte zadní sedadla dělená 50:50, která jsou navíc posuvná. A to je obrovské plus. I když je posunete do přední polohy, tak se dozadu dospělý člověk vejde a získáte tak překvapivě velký kufr. Pokud je necháte vzadu, cestující mají plno místa. To platí i ve směru do stran, jelikož vzadu mohou sedět jen dva. 

S nějakým vyšším komfortem ve stylu loketní opěrky však nepočítejte. A to ani pro sedící vpředu, což je trochu škoda. Jinak se ale uvnitř sedí moc příjemně, sedačky jsou spíše pohodlné, než nějak sportovní. Ano, interiér je tmavší a nadvládu v něm mají tvrdé plasty, ale pokud je vše dobře zpracované a nikde to nevrže, tak to může být i výhoda. Stačí jednou za čas vzít hadr a máte interiér jako nový. 

Kufr nemůžu jen odbýt tím, že je překvapivě velký. V řeči litrů je to 204 až 490 litrů a při maximálním využití prostoru 1086 litrů. Pod podlahou je místo, v mém případě pro opravnou sadu pneumatik. Na to, jak malým působí Ignis dojmem, je zatím prostornost příjemným překvapením. A co na předních místech?

Tak tam je to také super. Místa nad hlavou je dostatek, do stran také. Sedačku jsem si mohl výškově nastavit, což platilo i pro volant, ten však není možné přitáhnout k sobě, takže ideální polohu pro ruce je potřeba vyřešit posunutím sedačky. Ideální polohu jsem ale našel snadno, snad jen volant bych ocenil ještě trochu výš. 

Z pohledu řidiče je vše krásně přehledné a manuální. Na vše najdete tlačítka a přes menu v infotainmentu nastavujete tak maximálně čas. I když vlastně… pokud chcete nastavit hlasitost jinak, než na volantu, máte k dispozici plošku, po které jezdíte prstem a tím měníte hlasitost. Takže to je takové vybočení z koleček a tlačítek. 

Infotainment na někoho může působit nehezky a zastarale. On je ale naprosto jednoduchý a funkční. To je v tomto autě podle mě priorita. Na domovské obrazovce jsou vlastně jen čtyři velké ikony pro základní funkce. A to je vše. Ve výbavě jsem neměl navigaci, ale vzhledem k tomu, že Android Auto funguje naprosto spolehlivě, bych ji ve výbavě nepotřeboval. 

Tím se dostávám k výbavám. Už v základu dostanete LED světla, což je skvělá zpráva, protože svítí opravdu parádně. Zvláště potkávací mají opravdu sílu. Co se týká audia, tak v základu dostanete čtyři reproduktory, které jsem měl i já, a až v nejvyšší výbavě se k nim přidají další dva výškové. Upřímně mi nepřijde, že by i v nižších výbavách chyběly výšky. Audio je spíše průměrné, žádné kvalitní basy ani výšky tu nemá cenu hledat, důležité je ale říct, že ani při vyšších hlasitostech nic nedrnční. Otázka ale je, zda budete vyšší hlasitosti využívat. 

S nejvyšší výbavou je spojena i automatická klimatizace, která je rozhodně praktická a navíc v interiéru vypadá lépe. S manuální jsem neměl problém, funguje výborně, ale je s ní trochu více práce, než u automatické, kde nastavíte teplotu a o víc se nestaráte. Také získáte elektrikcé ovládání i zadních oken, kožený volant, tempomat a třeba startování tlačítkem. To vše jsou sice příjemné věci, ale rozhodně ne nezbytné. I když kožený volant bych ocenil, plastový základní není špatný, ale vzhledem k tomu, že volant je věc, kterou máte neustále v ruce, byl by kožený lepší. 

Také vás dvě nižší výbavy ochudí o pár bezpečnostních systémů, jako třeba systém nouzového brzdění. Pokud chcete mít tedy auto v plné výbavě, kde vám nebude vlastně nic chybě, snad až na loketní opěrku, kterou ale mít nemůžete nikdy, zvolte výbavu Elegance. Ta je o 40 tisíc dražší, než nižší Premium, ale nabídne toho opravdu hodně. 

Je otázka, zda si pořídíte Ignis s pohonem všech kol, protože v tomto ohledu si můžete vybrat. S motorizací je výběr o dost jednodušší, je k dispozici jedna, tedy mild-hybridní motor 1.2 DualJet Hybrid, který nabídne 61 kW, 107 Nm a zrychlení z nuly na sto za 12,8 s v případě pohonu všech kol. 

Motor na papíře možná nezní nijak zajímavě, ale o to více vás překvapí svezení. Nebo alespoň mě překvapilo. Má totiž chuť do života a pokud v autě jedete sami, nebo maximálně ve dvou, můžete se za volantem i celkem bavit. Jakmile se naučíte využívat otáčky, které má tato pohonná jednotka opravdu ráda, jízda získá úplně nový rozměr. 

Mou spotřebu dost ovlivnilo několik faktorů. V době, kdy jsem auto měl, byly teploty hodně nad 30 stupňů a tak klimatizace jela naplno. K tomu je třeba připočíst focení, tedy stání s nastartovaným motorem, pár výživných kolon a jízdu po dálnici, která není úplně doménou tohoto auta. Takže mi bylo jasné, že udávaných 4,2 l/100 km nedosáhnu. Jaké bylo ale moje překvapení, když jsem zjistil, že mám průměr 5,1 l/100 km. A upřímně si myslím, že to je asi ta nejvyšší spotřeba, jaké lze dosáhnout, protože podmínky byly opravdu nepříznivé. 

Mild-hybrid zkrátka funguje dobře. Je to verze hybridu, která po vás nic nevyžaduje. Vy jen tankujete benzín (do celkem malé nádrže, má jen 30 litrů, alespoň za 500 korun máte skoro plnou) a o nic se nestaráte. Jen máte dobrou spotřebu a elektrickou výpomoc ve výkonu. Paráda. 

Myslíte si, že se Ignis nehodí na dálnici? Tak to máte pravdu. Zvládá jí, rychlost udrží bez problémů, ale holt to není jeho domovina a je to znát. Aerodynamický hluk je slyšitelný nad nějakých 100 km/h a se zvyšující se rychlostí samozřejmě neklesá. Já se ustálil na dálnici na 120 km/h a přišlo mi to jako optimální rychlost. Jen by se hodil tempomat, jakmile si na něj člověk zvykne, je to bez něj těžší. Kdekoliv mimo dálnici je ale mnohem spokojenější!

Auto krásně hbitě zatáčí, je lehké (v nejtěžší verzi váží 985 kg) a takové kapesní. A podle toho se chová v zatáčkách. Je ale potřeba si dát pozor na nerovný povrch v zatáčkách, kde Ignis umí nepříjemně odskočit do strany. Jamile ale narazíte na rovný povrch, budete si jízdu užívat. Já bych zábavu za volantem očekával například u Swiftu, tam bych se ničemu nedivil, ale tohle je Ignis. Hodně příjemné překvapení. 

Ze svých rozměrů těží samozřejmě i ve městě, kde se vejde do jakéhokoliv místa. Při parkování pomůže kamera a skvělý poloměr otáčení, který je 4,7 metru. No a vlastně i v terénu, protože ne vždy oceníte velkého a těžkého obra. Někdy se hodí mít menší a lehké auto. 

Tím se dostávám k tomu, že já osobně bych si raději vybral nižší výbavu a pohon všech kol. Protože ten mi k Ignisu prostě patří. Nemůžete si sice vybrat nějaké jízdní režimy, funguje plně automaticky, ale Ignis v terénu umí. Světlou výšku má 180 mm a to není málo. Pokud ho obujete do nějakých vhodnějších pneumatik, nestačíte se divit, kam se dostanete. Ale uznvám, že příplatek za pohon i zadních kol je nějakých 50 tisíc. A to není u tak levného auta úplně málo. Já bych měl jasno, ale pokud vy oceníte praktičnost, velikost, světlou výšku a všechny další přednosti, které Ignis má, ale pohon všech kol nevyužijete, máte možnost volby. 

Ignis mě překvapil. A moc mile. Ne snad, že bych si myslel, že bude špatný. Ale například možnost posunutí zadních sedaček a takový prostor na nich jsem vážně nečekal. Motor je moc příjemný, živý a s chutí do života. Ignis je jedinečné auto, které nezapadne. Jak v terénu, tak mezi ostatními. Jestli se vám líbí, nebo ne, je čistě na vás. Pokud ale hledáte originální a velice praktické auto za rozumné peníze, je Ignis skvělou volbou.