Test: Volkswagen Amarok 2.0 BiTDi (2011): Koule v základní výbavě
Ojetý Volkswagen Amarok zapůjčený od AAA Auto – auto, na které dlouho nezapomenu!
Možná mě budete podezírat, že mám rád pick-upy a tak jim trochu nadržuji. Ano, je to tak. Mám je rád. Ale kdo ne? Jsou to auta, která vypadají velkolepě. Dostanou se téměř všude. Když ho řídíte, vypadáte jako člověk, který moc dobře ví, co dělá. A za volantem máte pocit absolutní pohody, svobody a nadhledu. Co na tom, že pořádně nikam nezaparkujete, v úzkých uličkách to vytáčíte nadvakrát a nemáte kufr. Máte pick-up a to je víc!
A jaký byl Amarok? Skvělý. Je asi nestrategické to vybalit hned takhle na začátku, ale stejně to bude z textu tak cítit, že je zbytečné to nechávat na konec jako velké překvapení. Amarok je auto, u kterého můžete típnout cigaretu a palubní desku a prostě to k němu tak nějak sedí. Je to takový Chuck Norris – když vám to uklouzne, tak vám obrubník neublíží. Vy ublížite obrubníku!
V základní výbavě je to ten správný drsňák a po ruce máte stejně vše, co potřebujete. Výška a průjezdnost vším možným je v základní výbavě. Pohon 4×4 také. Navigaci nepotřebujete, stačí vám kompas a jedete za šipkou, cestou necestou. Tohle je Amarok. Jediná věc, která mi u testovaného auta trochu chyběla, byly vyhřívané sedačky. Když pořád vybíháte do sněhu fotit a pak zase dovnitř, tak je oceníte. Co měl ale navíc, tak to byl kryt korby. Je to skvělá věc, kdy vám náklad neukradnou na prvních semaforech. Ovšem důmyslná lampička, která je schovaná ve třetím brzdovém světle, tak ztrácí na významu.
Poznat stáří u Amaroku je skoro nemožné, vypadá pořád stejně. Jasně, nové verze mají LED pásky a V6 motor, podstata ale zůstává. Když jsem se zmínil o světlech, tak dálková skoro nesvítí. Nějaká slušivá světelná rampa je tedy nutný doplněk.
Průjezdnost je skvělá. Byl jsem v Milovicích na tankové střelnici, kde jsem mezi vzorky drapáků a pásů od BVP vypadal na polosjetých celoročních pneumatikách jako blázen, ale projel jsem naprosto vše. A s přehledem. Jen jednou se mi podařilo zapadnout jedním kolem do asi metrové díry, vycouval jsem a jediné, co se autu stalo, byla uvolněná zástěrka, kterou stačilo nacvaknout zpátky. Taková průjezdnost má však nevýhody – pokud se vydáte opravdu do terénu, kde dokážete zapadnout, už vás asi nikdo nikdy nenajde. Auto je krásně vysoké, je to pak i šetrné vůči přírodě, jelikož se pod auto vyjde menší prase a přejetím ho jen lehce rozcucháte.
Zábava v terénu vám nestačí? Tak to je tu další kratochvíle, ve spojení s ojetějšími pneumatikami nesmírně lákavá – pohon zadní nápravy a prázdná korba. Budete se těšit na každý kruhový objezd, já měl štěstí na sníh a to byla skvělá jízda.
Motor byl v testovaném autě ještě klasický čtyřválec s dvěma turby 2.0 BiTDi se 120 kW. Je dobře hrubý a spotřebu jsem měl okolo 7 litrů, což je paráda. Není přehnaně výkonný, ale rychlost u Amaroku nepotřebujete.
Tohle asi nebyl tak úplně standardní test. Ale o tom Roadblog je. O pocitech z auta. Chcete snad číst o tom, že se dozadu vejdou tři dospělí a přihrádka u spolujezdce pojme dvě 1,5 litrové lahve? Nebo že stojí skoro půl milionu? Koho to zajímá? Tohle je Amarok! Shrnutí? Ne, nevejde se vám do garáže. Ne, nemá kufr. A ano, chcete ho!